Disuze s pamětníky ve Freiburgu
FreiburgVe Freiburgu v jihozápadním koutu Německa se již třetím rokem konají České kulturní dny. Pořádá je česko-německá nadace Brücke-Most Stiftung ve spolupráci s Junge Aktion der Ackermann-Gemeinde a Antikomplex pravidelně zajišťuje jeden bod programu. Letos šlo o diskuzi s třemi pamětníky z knihy Sudetské osudy - s Hostem Kallerem, Hedvikou Hurníkovou a Liselotte Židovou. V pátek večer na ni dorazilo neuvěřitelných 120 lidí. Byli mezi nimi důchodci i studenti, rození Freiburčané i v Bádensku žijící sudetští Němci. Pamětníci hovořili otevřeně a německé publikum se mimo jiné dozvědělo i to, co vše se v těchto věcech v České republice podniká. Když se jeden z podezíravějších sudetských Němců zeptal, zda taková vyprávění mohou slyšet i Češi, musela se do diskuze vmísit organizátorka Sandra Steinert z Junge Aktion s krátkou odpovědí: "Promiňte, ale tohle je český, ne německý projekt". MS
Kdo promluvil ve Freiburgu?
Horst Kaller a jeho dva bratři, 1945
Horst Kaller se narodil 27. března roku 1940 v Krnově. Oba rodiče byli německé národnosti, otec evangelík, matka katolička. Otec pocházel z vesnice Klein Bresl (dnes Vroclavek), která leží na severním úpatí Jeseníků. Pocházel z rodu rychtářů, přičemž tuto funkci dědil v rodině vždy nejstarší syn – posledním rychtářem tak byl strýc pana Kallera Ernst. Prarodiče se ovšem i s otcem v roce 1911 odstěhovali do Krnova. Maminka pocházela z krnovské pekařské rodiny, jejíž příslušníci vládli oběma zemskými jazyky.
V roce 1946 byla celá rodina odsunuta do americké zóny Německa, konkrétně do bavorského Ischenhausenu, a sdílela tak osud většiny německé populace českých zemí. Horstovi tehdy bylo šest let. Otec za nimi přišel až o rok později, poté, co byl propuštěn z francouzského zajetí. Horst Kaller se později vyučil tiskařem, ale u tohoto povolání nezůstal. Vystudoval teologii a stal se evangelickým diakonem. V dalších desetiletích i se svoji rodinou putoval po celém Bavorsku, podle toho, kam byl zrovna umístěn. Posledním působištěm před odchodem do důchodu byl alpský Garmisch-Partenkirchen.
Od roku 1990 pravidelně navštěvoval svůj rodný Krnov, aby se sem nakonec v létě 2005 přestěhoval. Ještě v Bavorsku se rozvedl, a tak tu nyní žije sám. Zatímco jeho předchozí osudy, tedy vysídlení a úspěšný život v Bavorsku, můžeme považovat za svým způsobem typickou životní dráhu sudetského Němce ve 20. století, je právě jeho návrat do kraje dětských vzpomínek jedinečný.
Paní Hurníková ve 30. letech v české školceHedvika Hurníková se narodila 13.4. 1926 v obci Hora sv. Šebestiána v Krušných Horách. Oba její rodiče byli Němci. Všichni jí známí předkové z matčiny strany pocházely ze sv. Šebestiána, kam se otec v roce narození paní Hurníkové přiženil z nedaleké obce Výsluní. Otec byl listonoš, maminka si přivydělávala paličkováním. Paní Hurníková navštěvovala českou mateřskou školu, poté v letech 1932-1936 českou školu, v níž ovšem tvořili většinu Němci (zejména děti státních zaměstnanců) a nakonec v letech 1936-1940 školu německou.
Rodina paní Hurníkové byla sociálnědemokratického smýšlení, otec, strýc i dědeček byli aktivními sociálními demokraty. Všichni byli po roce 1938 persekuováni, strýc prošel několika koncentračními tábory, otec byl krátce zatčen a poté ztratil zaměstnání. Po dvou letech bez práce jej v roce 1940 zaměstnali v Mannesmannových závodech, kde ovšem záhy v důsledku pracovního úrazu přišel o nohu. Po přestěhování do Chomutova bydlela paní Hurníková pět let s rodiči a mladším bratrem v jedné místnosti. Přišívala knoflíky ve velké krejčovské dílně a v říjnu roku 1944 byla totálně nasazená u firmy Herold v Chomutově.V roce 1946 se vdala. Její muž přišel do Chomutova z Vítkovic, měli spolu tři syny. Od padesátých let až do svého odchodu do důchodu pracovala jako vedoucí mzdové účtárny v obchodě „Pramen“. Od šedesátých let je aktivní členkou Kulturního sdružení občanů německé národnosti, od roku 1989 je předsedkyní chomutovské pobočky této organizace. Od roku 2003 je členkou výboru pro národnostní menšiny při Magistrátu města Chomutov. Liselotte Židová s rodiči v Praze 1938Liselotte Židová se narodila 13. září roku 1930 v Bruntále a vyrůstala v obci Spachendorf (Leskovec nad Moravicí) na Bruntálsku. Její otec, Arthur Lipschitz, byl německy mluvící Žid, maminka, Hedvika (rozená Czesch) německá katolička. Po roce 1936 začala rodina ze strany svých německých sousedů pociťovat nevraživost, která se postupně stupňovala. 3. října roku 1938, po odtržení Sudet od zbytku Československa, museli Lipschitzovi narychlo opustit Leskovec. Po krátkém pobytu v Olomouci a v Praze se uchýlili do Trojanovic na úpatí Beskyd. Tam žila sestra maminky paní Židové se svým českým manželem. Lipschitzovi v Trojanovicích prožili válku; tatínek paní Židové byl ovšem v roce 1944 odtransportován do Terezína. Přežil a vrátil se v polovině května roku 1945.
Po válce byla většina německých příbuzných odsunuta do Německa, a to včetně babičky z maminčiny strany (rázné řeznice z Leskovce, které se říkalo Czesch Oma), která za války pomáhala židovské části rodiny. Arthurovi Lipschitzovi se nepodařilo odsunu německých příbuzných zabránit a sám s rodinou nabyl československé státní občanství až v roce 1947. Mezitím přišel o naprostou většinu svého majetku, který jemu ani jeho dceři nikdy nebyl vrácen. Tyto události dokumentují desítky prohlášení a výměrů, které má paní Židová pečlivě uschované.
Po válce se Lipschitzovi vrátili do Leskovce, paní Židová poté žila v Opavě a v padesátých letech se přestěhovala do Olomouce, kde žije dodnes. V roce 1959 dokončila studia na lékařské fakultě a poté pracovala 33 let jako lékařka. Vdala se za Ladislava Žida, s nímž má 3 děti. Leskovec, vesnici, v níž prožila dětství a kde její židovští i němečtí předci žili po staletí, v devadesátých letech zaplavila voda přehradní nádrže Slezská Harta.
Liselotte Židová působí jako výjimečně vyrovnaná žena. Její osud přitom patří k těm nejdramatičtějším. Za války přišla o většinu židovského příbuzenstva; dědeček i tety zahynuli v koncentračních táborech. Po válce byli všichni její němečtí příbuzní kromě maminky a tety z Trojanovic, která byla provdaná za Čecha, odsunuti. Majetek rodiny byl rozebrán a nenávratně zmizel. Osudy této rodiny, která bezpochyby nepatřila mezi viníky na jedné ani na druhé straně, velice dobře dokumentují, kam také mohou vést cesty nacionalismem ovládané společnosti.
Rozhovory s těmito a dalšími pamětníky dramatických osudů Sudet naleznete v knize Sudetské osudy (viz vydané knihy). V příloze této zprávy naleznete článek z freiburského listu Der Sonntag, který na diskuzi s úspěchem upozornil. PřílohaVelikost artikel_dersonntag.jpg557.42 KB