Přednáška pro sudetoněmecké babičky a dědečky

PovídáníČas od času jsme pozváni, abychom o životě v dnešním pohraničí povyprávěli pro jeho bývalé německé obyvatele. Ve středu 17. ledna 2007 jsem byl v bavorském Bad Kissingenu, kde mají jedno ze svých venkovských středisek. Na týdenním semináři se sešlo asi 30 většinou starších lidí, kteří dílem byli odsunuti ze Sudet a dílem příslušníci německé menšiny u nás a v Polsku.

Tématem přednášky bylo "Znovuobjevování německé minulosti". Řada lidí si asi teď myslí - no jo, to oni se jezdí předvádět před Sudeťákama. Věřte, že jde ale o něco jiného. V Česku se teď čím dál více lidí zabývá německou minulostí této země. Lidé si v regionech objevují slavné německé rodáky, připomínají si významné události, prožívají velké "výkony" německých předků v ekonomice, kultuře, stavitelství. Hlavní motivací je ale většinou spíš vztah k místu, k regionu, méně už touha navázat vztah s živými nositeli německé kulturní tradice českých zemí. To vůbec není špatně, hlavní je, že o toto dědictví je zájem a že neskončí v propadlišti dějin. Když se ale máte příležitost setkat s živými sudetskými Němci a oni se ptají, co se dnes u nás v pohraničí děje, je potřeba jim to takto vysvětlit. Jsou trochu překvapení - "jak to, že se lidé zajímají o Sudety aniž by k tomu potřebovali nás Sudeťáky?"

Taková přednáška pro sudetské Němce není proto tak úplně jednoduchá. Je potřeba jim říci, že my dnes objevujeme jejich minulost často tak trochu bez nich, ale že to snad není špatně. Ona se tím totiž vytváří půda pro to, abychom si jednou porozuměli. Nejhezčí setkání s německými rodáky jsou při družném hovoru o našem společném kraji. Já jsem tam doma, oni tam jsou doma, a proto si máme o čem povídat. Bohužel, propracovat se k takovému rozhovoru, aby byl pro obě strany opravdu radostné, vyžaduje - ne vždy, ale často - dost znalostí a také ohleduplnosti. Vždycky se najde sudetský Němec, který když potká Čecha, nemůže jinak než se hádat o to, že byl Beneš největší zrůdou 20. století jako Stalin nebo že půda, ze které je Češi vyhnali, je dodnes jejich, protože půdu nikdo nemůže vzít a je to prostě německá půda. Když to zažijete coby Čech poprvé, dotkne se Vás to a naštve. Vy jste přece nikoho nevyhnali a snažíte se o zachování inspirativního dědictví, které po Němcích v našich zemích zůstalo. Ale nemáte zapotřebí poslouchat agresivní útoky člověka, který celý život prostě nenávidí Čechy. Aby to člověk ustál bez zbytečných emocionálních výkyvů, je potřeba trochu poznat, jak takové postoje vznikají. Že prostě řada - ne všichni - sudetských Němců vyrůstala od 50. let v jakémsi ideovém skleníku, kde si pěstovali právo na návrat a nenávist k Čechům. Bez možnosti být v živém kontaktu s bývalou vlastí. A pak je také potřeba vědět, o co nám vlastně dnes v Sudetech jde. Jde o zachování a budoucí plodné využití staletí tvořivé práce lidí, na tom nemůže pár sudetoněmeckých šovinistů nic změnit. Na konci přednášky, jejíž součástí bývá výčet vždy alespoň deseti iniciativ, které se v dnešních Sudetech snaží o nějaké oživení, se většinou podaří dojít k tomu kýženému cíli. Já i oni vidí, že nám jde o stejnou věc, i když k ní každý přicházíme z jiné strany. Oni proto, že se do sudetské kultury narodili, my jsme ji spíš jen takříkajíc vyženili.

Nejhezčí moment včerejší přednášky a diskuse nastal, když po plamenném projevu jednoho hodně kovaného sudetského Němce ze sedlácké rodiny, vystoupila paní z německé menšiny žijící u Plzně, a tak několika prostými větami odvětila - vy se tedy nabrečíte kvůli té půdě. Vám se tady vede mnohem lépe než nám v Česku, taky jsme o všechno přišli, ale nikdy by nás nenapadlo takhle vyvádět. (Hodně z těch nejvíc protičesky naladěných sudetských Němců pochází právě ze zemědělských rodin, ve kterých vztah ke ztracené půdě jen posiluje stesk po ztracené vlasti.) Nejde o to, že Němci nemají nárok stěžovat si, většině se stala prostě křivda. Jde spíše o to, jak se k té neradostné minulosti postaví. Jestli budou do konce života nadávat, nebo jestli zkusí věcnější přístup. A to jim těžko můžeme říci my Češi, navíc mladí. Bylo proto úžasné, že to řekli sami Němci. S takovými se pak dá vést onen výše zmíněný, plodný a oboustranně radostný, rozhovor o zemi, kterou máme rádi a společně nám záleží na tom, aby se v ní vedlo dobře.

OM