Náš první koncert je za námi
Na programu koncertu byla stará, slavnostní hudba pro žestě. Dohromady devět trubek, lesních rohů, pozounů a tub zavalily mohutný prostor chebského kostela sv. Mikuláše velebně znějícími tóny. Až z náměstí lákal krásný zvuk kolemjdoucí, aby se přišli podívat. Sv. Mikuláš je právě v těchto dnech i tak středem pozornosti Chebanů, protože jsou věže osazovány novými báněmi. Podba kostela bude vrácena ke stavu před druhou světovou válkou. Pouze prudký vítr zabránil tomu, aby už v den koncertu seděla na věži první štíhlá - gotizující - věžička.
Koncert sám byl opravdu krásný. Muzikanti ze Schwerinu hráli kusy renesanční, barokní i klasicistní. Ti, co to neslyšeli, mohou jen litovat. A těch bylo bohužel trochu více, než jsme doufali. Ovšem oněch asi 50 návštěvníků si o to vděčněji vyžádalo několik přídavků.
Koncert měl ještě jiný, řekněme antikomplexácký, rozměr. Tatínek jednoho z hráčů byl z Chebu odsunut a přímo ve sv. Mikuláši byl pokřtěn. Podle všeho patří spíše k těm vůči Čechům ostřeji naladěným sudetským Němcům. Proto také pan Drechsler, kapelník ansámblu, ve svém úvodním slově zdůraznil, že tento koncert by měl mimo jiné být malým příspěvkem ke smíření. Velice pohotově na to zareagoval otec Petr Hruška, chebský spolufarář. Na závěr koncertu veřejně věnoval německému chebskému rodákovi reprezentativní knihu o historii Chebu a přidal několik důstojných slov o tom, že stále více Čechů si je vědomo těchto historických událostí a dívá se na ně kriticky. (My jsme přidali jedny Zmizelé Sudety a krátkou debatu, to už v zákulisí.)
Program koncertu
SLAVNOSTNÍ ŽESTĚ
SCHWERINER BLECHBLÄSER-COLLEGIUM
Trubka: Jens Böcherer, Matthias Krebber, Andreas Weltzer, Hans-Joachim Drechsler
Lesní roh: Ronald Töpfer, Manuel Theegarten
Pozoun: Steffen Schütze, Daniel Theegarten / Tuba: Florian Heinl
Benefiční koncert v Chebu 8. července 2008 v 19.00
ve prospěch kostela sv. Mikuláše v Chebu
uspořádáno Farností Cheb a občanským sdružením Antikomplex
Pavel Josef Vejvanovský Sonata vespertina C-Dur
(1640-1693)
David Köler O du edler Brunn der Freuden (moteto)
(kolem r. 1532-1565)
Samuel Scheidt Ich hebe meine Augen auf zu den Bergen,
(1587-1654) von welchen mir Hilfe kommt (Žalm 121)
(dvojsborové moteto)
Johann Sebastian Bach Preludium a fuga f-moll BWV 881
(1685 - 1750) z druhého svazku „Dobře temperovaného klavíru“
Johann Sebastian Bach Tři písně ze Schemelliho zpěvníku
(1585 - 1750) Kommt, Seelen, dieser Tag BWV 479
Mein Jesu, was für Seelenweh BWV 487
Jesus, unser Trost und Leben BWV 475
Georg Friedrich Händel Suite D-Dur
(1685 - 1759) Ouverture - Allegro (Gigue) - Aire (Menuetto) -
March (Bourée) - March
Carl Daniel Lorenz Téma a variace B-Dur
(1816 - 1866)
Jeremiah Clarke Suite D-Dur
(1674 - 1707) Prelude - Minuet - Sybelle - Serenade - Bourée -
Ecossaise - Hornpipe - Gigue – Rondeau
(“The Prince of Denmark’s March “)
Pavel Josef Vejvanovský patří k nejdůležitějším zástupcům moravského baroka. V roce 1664 byl přijat jako trumpetista do slavné kapely olomouckého biskupa Lichtensteina-Castelcorna v Kroměříži. Od roku 1670 vedl jako nástupce Heinricha Ignaze Franze Bibra tento tehdy evropsky proslulý orchestr. Pro něj také vznikl větší počet mší, především však nádherně znějící instrumentální díla, v nichtž hrají dechové nástroje důležitou roli. Pěkný přiklad pro to je „Sonata vespertina“ C-Dur.
Vévoda Albrecht I. povolal Davida Kölera v roce 1563 na svůj dvůr do Schwerinu. Zde měl Köler po saském vzoru vytvořit z krušnohorského chlapeckého sboru, který si s sebou přivedl, „Cantorej“ a do ní zapojit už přítomné hudebníky. Tento okamžik se stal i okamžikem zrodu Meklenburského státního orchestru ve Schwerinu, který dnes po orchestrech v Kasselu a Drážďanech platí za třetí nejstarší orchestr Německa. „Schweriner Blechbläser - Collegium“ je ansámblem při tomto hudebním tělese.
David Köler, narozený kolem roku 1532 ve Zwickau, se roku 1551 zapsal ke studiu v Ingolstadtu. 1554/55 působil v Krásně u Karlových Varů, později v Jáchymově a od 1557 do 1563 byl kantorem v Altenburgu. Coby dvorní kapelník zůstal ve Schwerinu jen do roku 1565, zemřel ještě téhož roku jako městský kantor ve Zwickau.
Samuel Scheidt uveřejnjil v roce 1618 velikou sbírku dvojsborových motet. Dvojsborová díla jsou kompozice, na nichž se podílejí dva hlasy nebo také dva instrumentální sbory.
Naše moteta byla původně napsána pro osmihlasý vokální sbor, který se dělí do dvou čtyřhlasých sborů: jeden je pro vyšší a druhý pro hlubší tóny. Moteto vychází ze žalmu 121, jehož text bychom zde měli alespoň částečně ocitovat: „Pozvedám své oči k horám, ze kterých přijde má pomoc. Moje pomoc přijde od Pána, který stvořil nebe a zemi. Nenechá Tvou nohu uklouznout, ten který Tě ochraňuje, nespí.“
Johann Sebastian Bach vytvořil oběma částmi svého „Dobře temperovaného klavíru“ dvě sbírky vždy o 24 preludiích a fugách pro všechny durové i mollové tóny.
Až do časů Johanna Sebastiana Bacha byly nástroje laděny „čistěji“ než dnes. To mělo za následek, že pouze několik málo tónin mohlo být v praxi využíváno, protože jinak zněly „nečistě“. Byla proto snaha skrze „dobře temperované“ ladění jednotlivé tóniny sobě přizpůsobit tak, aby mohly být všechny rovnocenně používány. Tento princip se prosadil a využívá se dodnes.
Bachova otevřenost se projevila mimo jiné i v tom, že se jako jeden z prvních rozhodl pro nové ladění a „svůj nástroj se naučil temperovat tak, že mohl ve všech 24 tóninách hrát čistě“ (Forkel). Z druhé části „Dobře temperovaného klavíru“ z roku 1744 zazní „Preludium a fuga f-moll BWV 881 v úpravě pro žesťový orchestr.
Tří písně ze Schemelliho zpěvníku
Georg Christian Schemelli byl zámeckým kantorem města Zeitz a roku 1736 vydal zpěvník s 954 písněmi a áriemi. V této době to nebylo nic neobvyklého, tehdy už existovalo nepřehledné množství zpěvníků. Schemelliho zpěvník vděčí za svůj význam bez pochyby spolupráci s Johannem Sebastianem Bachem. V předmluvě k této knize se píše: „V tomto hudebním zpěvníku přítomné melodie pocházejí od Johanna Sebastiana Bacha… částečně zcela nově zkomponováné, částečně od něj opravené generálbasy.“
To tedy znamená, že pouze některé z písní ve Schemelliho zpěvníku pocházejí od Bacha samotného a některé jím byly upraveny. Až dodnes nelze ale s určitostí říci, kolik a především které z písní lze přiřknout přímo Bachovi.
Georg Friedrich Händel pochází z Halle, strávil ale největší část svého života v Londýně. Vedle jeho oper a velkých oratorií se slavnými sbory jsou nám dnes z jeho instrumentálních skladeb známy především „Hudba k ohňostroji“ a „Vodní hudba“. Obojí je hudba určená pro provedení pod širým nebem, která se hrála při královských vodních slavnostech na Temži.
V dodatku ke své „Vodní hudbě“ napsal Suite D-Dur pro trubku a smyčce (v našem případě upraveny pro žestě), která je slavnostnímu chrakteru této hudby pod širým velice blízká. V roce 1717 vznikla na přání anglického krále pro hudební slavnost na Temži. Lidový nádech jednotlivých vět je velice působivý.
C. D. Lorenz byl ještě před nedávnem tím, koho nazýváme anonymus. Na všech od něj vydaných notách nestojí ani celé jeho jméno. V žádném lexikonu nešlo nalézt jeho biografické údaje.
Až známý mnichovský hornista a hudební vědec Hans Pizka dokázal pomoci s dalším hledáním a tajemství objasnit. Kromě přesného data narození a úmrtí dodal následující informace:
C. D. Lorenz se celým jménem jmenuje Carl Daniel Lorenz a narodil se v Tiefenort an der Werra nedaleko Eisenachu. Od svých dvaceti byl prvním hornistou královské kapely v Hannoveru a v tomto orchestru zůstal až do relativně brzké smrt.
C. D. Lorenz napsal mnohé skladby pro žestě, mimo jiné také „Téma s variacemi v B-Dur“ na motivy lidové melodie. Úprava byla napsána pro náš ansámbl a je postavena tak, že každá skupina nástrojů má příležitost v oněch pěti variacích ukázat svojí virtuozitu.
Jeremiah Clarke byl varhaníkem v různých londýnských kostelích, mimo jiné také v nově postavené St. Paul’s Cathetral. Jinak víme o jeho životě velmi málo, nevíme ani, kdy se přesně narodil. O to zajímavější je zpráva, že si hlavou prohnal kulku, protože nebyl vyslyšen svou zbožňovanou láskou.
Jeho Suite D-Dur se skládá z náhodně seřazených tanečních vět a Trumpet-Voluntaries. Trumpet-Voluntary bylo v Anglii původně fantazijní sólo pro varhany nebo cembalo, které imitovalo trubku. Muselo být zkomponováno tak, jako by šlo o melodie barokní trubky – podobné fanfáře – s jejím omezeným množstvím tónů. Jedná se tedy o skutečnou hudbu pro trubku, která ovšem v podstatě trubce určena nebyla, nýbrž ji měly hrát varhany nebo cembalo.
Nejoblíbenější Trumpet-Voluntary je zřejmě „The Prince of Denmark’s March“, který netvoří jen skvělý závěr naší svity, ale také závěr celého koncertu.