Legenda pořadu Vzduchoplavec Kráčmera

Legenda pořadu:

V roce 1876 se narodil v česko-německém městečku Duchcov jistý Alois Kráčmera. Jako mladíkovi se mu stále zdálo, že umí létat a zcela unešen sledoval první pokusy bratrů Kašparů vznésti se do vzduchu s letadlem. Rozhodl se, že jednou chce také přeplachtit celou českou zemi a poznat mnohé její krásy přímo ze vzduchu. Když si ale ozkoušel pilotní kabinu prvních letadel, zjistil, že jest krajně nepohodlná, výhled z ní jest velmi omezen a neustálý hluk motoru jej vyrušuje od hlubokého ponoru do krás a křivek české země. Proto se rozhodl že za svůj létající domeček zvolí radši balón. Však právě on má pod sebou prostorný a praktický koš, ve výhledu ho neruší nic, neujde mu žádný západ slunce a ticho kolem balónu je ideální pro mírumilovné poznávání veškerenstva na zemi i na nebi.

Jeho rozhodnutí bylo pevné, a aby na něj nikdy nezapomněl, nechal si vyrobit měděnou destičku s nápisem Kráčmera Alois – vzduchoplavec a pověsil si ji na kožené šňůrce na krk. Po studiích u místního tkalce Webera odešel ve svých dvaceti letech do Vídně, kde si hodlal vydělat peníze na svůj první balón. Zde pracoval v závodech na výrobu c. a k. uniforem pro vojáky rakousko-uherské. Pokaždé, když císař pán František Josef I. pohrozil sousedním zemím válkou, začala továrna pánů Schnella a Rychlého, horečně shánět nové střihy na uniformy dle nejnovějších trendů a vyrábět tisícovky uniforem odpovídající roční době. Aby pánům vojákům nebylo zima či nepříjemné teplo. A tak se stalo, že poté co císař pán zle rozhořčen netaktním chováním cizího emisara pohrozil jeho zemi válkou, vyrobila továrna Schnell a Rychlý 60 000 uniforem, stanů a spacáků určených pro nasazení ve větrném a chladném prostředí. Císař pán ale brzy svá slova vzal zpět a válka se nekonala. Spletl se totiž, a přesun vojska, kvůli kterému si nechal poslat na kobereček cizího emisara, nebylo vojskem cizím, ale jeho vlastními jednotkami. Co ale počít s takovým množstvím uniforem, stanů a spacáků, když brzy budou k nepotřebě? Přijde brzy léto a vojákům by bylo na boj příliš horko. Občas se také stávalo, že firma Schnell a Rychlý musela dodávat uniformy i do jiných států, se kterými bylo Rakousko – Uhersko na ostří nože. Holt doba míru moc zakázek nepřinášela…. Ale tentokrát nové uniformy nechtěl žádný okolní stát. Nikomu se zrovna do válčení nechtělo.

I napadlo Aloise Kráčmeru, že navrhne císaři, aby nechal z našitého materiálu vyrobit hlídkovací balóny, které by dohlížely nad všemi zeměmi a královstvími monarchie, aby měl tak lepší přehled o jeho národech a aby dopředu mohl sledovat mašírování cizích vojsk za hranicemi.

Císař pán byl Lojzovým nápadem natolik nadšen, že ho ihned chtěl učinit svým generálem balónové letky a povýšit do šlechtického stavu. Alojz s díky přijal a ještě poprosil jeho císařskou milost o provedení inspekční plavby nad českými zeměmi, aby mohl správně rozhodnouti, na jakých místech bude nejlepší balóny stabilizovati.

Alojz se proto vrhnul nejprve do rozpárání stanů, pak uniforem a později i spacáků. Navrhnul a sešil speciální balón, který by umožňoval pohodlnou rekognoskaci terénu ze vzduchu. Balón doplnil vrtulí, která korigovala směr letu. Navrhl si také speciální koš – tedy spíše gondolu, členěnou na ložnici, pracovnu a ostatní komory, které nazýval „prevít“ V koši měl i okénka aby mohl sledovat plavbu i od svého psacího stolu.

A tak se stalo, že šlechtic Alfons von Kráčmera v roce 1908 se stal prvním balónovým vzduchoplavcem z povolání. Jeho úkolem bylo sepsat strategické místa v království, navrhnout ochranu měst, městeček a obcí proti útoku z cizích balónů a zmapovat pomocí speciálního leteckého a vojenského fotoaparátu reliéf a hlavní komunikační tepny a horstva Čech, Moravy a Slezska.

A co na to říkala Lojzova dušička? No ta byla blažená štěstím, protože si mohla splnit svůj sen, za kterým od malička šla.

V letech 1908 až 1912 brázdil Alojz nebe nad Čechami, Moravou a Slezskem. Občas ho vítr zavlál omylem i k sousedům. Mapoval, zapisoval, fotografoval, kreslil, básnil, zpíval a i jinak velebil tu naši krásnou zemi.

Pravidelně přistával v obzvláště zajímavých místech a hovořil zde se starosty, hejtmany či byrgrmajstry a také s dětmi, které jej již zdaleka vítaly a vždy jako první přispěchaly k přistavšímu koši balónu. Poznával tak města, obce, krajiny. Také jejich kulturu, zvyky, spolky a různé lidové veselice.

Z jeho čtyřletté plavby se zachoval unikátní deník plný záznamů, postřehů, fotografií a kreseb.

Když se Alojz vrátil po první válce zpět ze služby balónové ochrany Rakouska – Uherska, měl velmi prokřehlé zdraví. Z neustálého větru, vlhkosti a zimy chytil nepěkné reuma a tak byl v roce 1914 penziónován. Zbytek života prožil ve Vídni, kde v roce 1936 zemřel. Jeho hlavní zábavou, jako balónového veterána, bylo předčítání z deníku svému synovi a dceři a vyprávění o životě v oblacích. O návštěvách různého ptactva na gondole, o odhánění dotěrných letadel, o zápasech s divokým větrem doprovázejícím letní bouřky či o návštěvách na mnoho místech českých zemí. Velmi dojemně a přívětivě vyprávěl o tom, jak mu vždy po přistání pomáhaly místní děti. Doběhly mu pro vodu, zápalky, či pivo. Přinesly mu denní tisk a něco k snědku. On je na oplátku vzal do balonu a prolétl se s nimi. Ze svých výletů také posílal své ženě mnoho pohlednic. Ta tyto „čumkarty“ vkládala do alba a připojovala je k dopisům, které Alojz posílal domů.

Úvod do dnešních časů a pořadu
Deník pana Alojze po jeho smrti dlouhá léta ležel nepovšimnut a zaprášen v knihovně. Až nedávno ho objevil jeho pravnuk Franz Kratschmera. Byl čtením v tomto bohatě ilustrovaném deníku natolik uchvácen, že se rozhodl, uskutečnit obdobnou plavbu dnes. Velmi ho zajímalo, jak vypadají místa, která navštívil jeho praděd, dnes. Co vše se změnilo. O České republice toho příliš mladý Franz nevěděl, ale česky se díky dvojjazyčné výchově naučil celkem dobře. Jsa dostatečně veliký dobrodruh, pořídil si balon, a rozhodl se ČR poznat stejně, jako učinil jeho předek. Počkal na vstup České republiky do Schengenu a 1. 5. 2008 – to bude cestování balonem přecijenom bez hranic bezpečnější - poprvé zapálil hořák jeho moderního balónu a vydal se do Čech. Deník - tedy spíše krásná kniha, nebyla však po takové době zcela kompletní, chybí v ní záznamy, fotografie a někdy i stránky. Mladý pan Kratschmera bude tedy muset mnohé informace zjistit od místních lidí a doplnit je do knihy. Tyto mezery v knize ho totiž obzvláště iritují, protože se většinou týkají zajímavých událostí nebo lidí.

Jak bude pořad fungovat?
Každý díl bude začínat situací v balónu, kdy si mladý Franz čte zápisky z deníku, prohlíží si fotografie a rozhodne se přistát zrovna zde. Na místě přistání (v každém díle jiné, různě komické) ho přivítají děti z toho města či obce. Vysvětlí jim, co by potřeboval a děti ho místem provedou a budou mu vyprávět o jejich domově. Věci, které by už neznali, mu řeknou profesionálové. Často může mít povídání se starostou, místním kronikářem, nějakým mladým nadšencem či sportovcem – turistou. Franz se bude ptát na konkrétní věci, které si přečetl v deníku. V deníku budou vždy „nějaké mezery“, na které se Franz bude ptát. Budou chybět fotografie, či popisky k nim. Nebo tam bude nedopsaný text o nějaké místní zajímavosti.
Také bude chtít vidět, jak vypadají místa, která nafotografoval jeho pradědeček. Tím se do pořadu dostanou fotodvojice. Franz bude také pokládat dětem a dalším lidem otázky, aby doplnil chybějící záznamy v knize vzduchoplavce Kráčmery. Setkávat se také bude se starosty, ochutnávat místní speciality, navštěvovat kulturní akce. Pokud bude v deníku popsána nějaká místní zvláštnost či specialita, tak se na ní Franz zeptá i dnes. Pokud bude v deníku napsáno, že si Alojz popovídal krásně s místním starostou v šenku na náměstí, tak by se podobné setkání mělo také uskutečnit.

Autorem legendy pořadu je Petr Mikšíček. Zároveň je i scénáritou pořadu, asistentem režie a autorem projektu, který podal o.s. Antikomplex na MŠMT v rámci projektů OPVK, který byl začátkem května 2009 úspěšně schválen. Jeho realizace začne od července 2009.