Zmizelé Sudety - 4. rozšířené vydání o 660 stranách vyšlo 6. prosince!
titulní strana
O nové knize
Nové – již čtvrté – vydání Zmizelých Sudet je v současné době rozváženo do knihkupectví v celé České republice. Jedná se o zcela předělané vydání: na matné křídě, na větším formátu, s fotografiemi v textech, jinou titulní stranou, s 660 stranami. Je to luxusní kniha. Kromě obsahu knihy z 3. vydání přibyla ještě nová oblast – Chebsko. Většina stávajících oblastí byla doplněna. Přibyly nové texty a také Místopisný rejstřík. Doufáme, že nová struktura a kabát se vám bude líbit.
Kniha v knihkupectvích stojí do 400 Kč. O něco levněji si jej můžete osobně vyzvednout každé pondělí od 17:30 v kavárně Charleston v Křižíkově ulici v Praze - Karlíně. Zde se Antikomplex pravidelně schází. Nutností však je, abyste minimálně 2 dny dopředu ohlásili svůj požadavek. Pokud si emailem neobjednáte svůj výtisk, může se stát, že jej nebudeme mít s sebou. Přecijenom něco váží. Pokud nejste z Prahy a ve vašem knihkupectví Zmizelé Sudety nebudou mít, kontaktujte nás, určitě vymyslíme nějaké řešení. Napište nám na email: miksicek@antikomplex.cz Další možností je objednat si jej na dobírku. Cena i s poštovným bude asi 490 Kč. Přes email uveďte svoji adresu, jméno a příjmení. Službu zařizuje nakladatelství Dokořán.
O projektu Zmizelé Sudety po 4 letech
Vážení a milí čtenáři, Zmizelé Sudety k našemu překvapení stále žijí. Už čtvrtým rokem putuje fotografická výstava a čtvrtým rokem nabízíme průvodní knihu, která se výstavu snaží rozvíjet o to, co se do ní již nemohlo vejít. Její další, přepracované vydání právě držíte v ruce.
Hlavním důvodem pro jeho vznik je snaha zlepšit přehlednost celé knihy. Tuto změnu chceme provést už poměrně dlouho, ale měli jsme dojem, že už jaksi nemá význam, vždyť se kniha doprodá a nikdo ji nebude chtít. Protože jsme ale na knihu stále dotazováni, rozhodli jsme se konečně nedělat jen další dotisk a setrvávat tím u něčeho, s čím nejsme spokojeni.Při té příležitosti jsme se také rozhodli využít části nových textů a fotodvojic, které se nám za poslední dobu nashromáždily. Přibyl tak esej od Tomáše Kafky, některé fotodvojice ve stávajících regionech, a hlavně jeden nový region: Chebsko. Rozumějte tedy tomuto novému vydání především jako snaze o vyšší kvalitu, kterou si téma zmizelých Sudet rozhodně zaslouží. Slovní spojení „Zmizelé Sudety žijí“ jsme nezvolili náhodně. Naopak, popisujeme jím jednu z nejradostnějších věcí, které mohly nás autory potkat: výstava přilákala překvapivě mnoho návštěvníků a nečekaně rychle mizely i stejnojmenné knihy. Ze zápisů v již celkem ošoupané putovní kronice a také z diskuzí, které vedeme při vernisážích, máme navíc nadějný pocit, že nám lidé většinou i rozumějí.
Hovoříme-li o tom, že si s lidmi – alespoň s těmi, které naše iniciativa zaujala – rozumíme, pak se to týká především samotného pojmu Sudety. Sudety totiž rozhodně nemají být připomenutím temné historické etapy 30. a 40. let minulého století, během níž byl právě tento pojem zneužit jako nástroj politické manipulace. Stejně tak ovšem nechápeme Sudety jako termín čistě geografický;v takovém případě bychom jej pochopitelně používali
nesprávně, protože odedávna označoval pouze severní horské oblasti českých zemí, nikoliv například Český les nebo Novohradské hory. Slovo Sudety pro nás označuje cosi, co bychom jinak museli popisovat velmi zdlouhavě, mnoha větami. Je to především symbol
pro krajinu, ale i společnost, zkrátka pro veškerý život v oblastech, jejichž vývoj byl v důsledku dramatických událostí zpřetrhán. Symbol pro specifické problémy, specifický kraj, ale i – ve stále větší míře – pro velmi zvláštní krásu a přitažlivost. Jsme dnes svědky vývoje, který dává tomuto mnohokrát zneužitému pojmu zcela nový, a vlastně hodně pozitivní obsah. Těší nás, že se na tomto hledání můžeme podílet.
Jestliže existuje nějaký nepřítel, proti kterému je naše úsilí zaměřeno, pak je to rezignace na skutečně živé vnímání prostředí, které nás obklopuje. Nelad či zánik ve svém okolí mnohdy vůbec nevidíme. Naše smysly jsou schopny se adaptovat téměř na jakékoliv prostředí, i na velmi nevábné. Kdybychom však na své okolí čas od času dokázali pohlédnout jako někdo, kdo je tu poprvé, spatříme poničenou kapličku, zarostlý rybník, smetiště na návsi a teprve potom si všimneme, jak mnoho podobných, pro nás dlouho „neviditelných“ míst na našich českých dvorcích, návsích i náměstích máme. Přirozenou reakcí je přinejmenším zneklidnění a různé otázky, ovšem někdy také podrážděnost a následně hledání jakéhosi ospravedlnění. To vše je sice lepší než úplná lhostejnost, ale zdaleka to nestačí. Záhy se totiž začnou objevovat obrysy velkého úkolu: jak všechna ta zneklidňující zjištění z krajiny v pohraničí přetvořit v něco nového a zajímavého? Aby Sudety jen nedráždily, ale aby byly naplněny novým obsahem a aby se mohly stát kýženým symbolem příležitosti ke znovuzrození v místech, kde jsme už viděli především zánik a ztrátu.
Tyto otázky jsme při putování s výstavou kladli sobě a také všem, s nimiž jsme se díky Zmizelým Sudetům setkali. Není v našich silách ani v možnostech této knihy zprostředkovat desítky, možná stovky rozhovorů a diskuzí, které jsme tak mohli zažít. Alespoň něco z toho, jak lidé naši iniciativu vnímají, snad přiblíží krátký výběr citátů z naší kroniky. Úvodním tvrzením, že „Zmizelé Sudety žijí“, bychom však rádi vyjádřili ještě něco. Zdá se nám totiž, že jejich skutečná „živost“ začíná tehdy, když se náš původní vklad – naše snímky, naše texty, naše výstava – najednou začíná ubírat směrem, o němž už nerozhodujeme jen my sami. Přestali jsme hrát roli samojediných původců a zpracovatelů celého projektu. Považujeme se spíš už jen za jeho správce: přidat k původním pěti pohraničním regionům dalších pět a nyní ještě jeden, čímž se naše alespoň zběžná mapa „zmizelých Sudet“ začíná zaplňovat, by ani jinak nebylo v našich silách. Vděčíme za to konkrétním lidem, kterým se naše téma zalíbilo a kteří nelitovali práce s fotografováním a sepisováním svědectví o „zmizelých Sudetech“ jejich regionu. Děkujeme jim všem. Zmizelé Sudety jsou i jejich dílem.
Život projektu Zmizelé Sudety se však neprojevuje jen tím, že se sám o sobě rozšiřuje. Že se účastníme něčeho vskutku živého, vnímáme pokaždé, když se setkáme s další spřízněnou duší, skupinou či přímo organizací, které vycházejí ze stejných inspirací jako my. A že takových setkání opravdu není málo. Jestliže je téma „zmizelých Sudet“ živé, musí to znamenat přinejmenším ještě jednu věc – i my sami se musíme vyvíjet. Je proto naším přáním, aby tato rozšířená kniha už nezachycovala jen zpustnutí, zarůstání a devastaci, které každého vnímavého člověka v sudetské krajině pobuřují, ale aby dokázala ukázat i na to, co se v pohraničí pro krajinu, a nejen pro ni už dělá. Těžko to zatím ukazovat na fotografiích,změny ještě nejsou tak dobře viditelné. Nicméně v textech se lze o snahách lidí „sudetsky inspirovaných“ dozvědět dost na to, abychom si k poznávání problematického stavu „dnešních Sudet“ mohli doplnit ještě jeden podstatný rozměr – existenci lidí, kteří chtějí udělat něco pro místo, v němž žijí. Nechceme tím zmírňovat původní východisko, že Sudety nejsou v dobrém stavu a nutně potřebují naši péči. Ovšem z práce těchto lidí můžeme čerpat inspiraci a povzbuzení a také je můžeme prostě jen podpořit. Přejeme si, aby počet takových lidí stoupal. Proto se tolik zajímáme o každou aktivitu, jíž se lidé snaží navázat činy, schopnostmi i energií dnešních českých obyvatel Sudet na to málo, co v oněch krajích ještě zbylo po někdejších německy hovořících obyvatelích. Zajímá nás, jak se konkrétně, v praxi, propojuje minulost s budoucností. Jsou to snahy velmi záslužné a odvážné.
Leckde se však lidé i dnes onoho torza starých tradic bojí, nahání jim hrůzu. Pokud ale chceme poznat, jaké se v sudetské krajině skrývá bohatství, musíme začít otevřeně komunikovat i s bývalými obyvateli, sbírat plody jejich práce, zprostředkovávat jejich zkušenosti, propojovat jejich vzpomínky s naším vlastním vnímáním.Ač se to může zdát neuvěřitelné, zájmem o sudetskou minulost si člověk pořád může přivodit urážky a odsouzení. Snad to ti jednotliví lidé nemyslí tak zle; jistěže se to dá pochopit – negativní zážitky
z minulosti se někdy prostě nedají jen tak odbýt. Ale naprosto nelze odpustit
cynismus a vervu, s jakou jsou zbylé „sudetské žhavé uhlíky“ pořád a pořád rozdmýchávány některými politiky. Jak dlouho budou muset ještě mnozí z těch výše jmenovaných aktivních lidí snášet obvinění z „revanšismu a služby sudetoněmeckému landsmanšaftu“? (Rozuměj: hledání místních zajímavostí v kronikách, připomínání příběhů místních obyvatel v době rozkvětu venkovského života, šíření zájmu o region, interpretace duše Sudet...) Je to nesmírně hloupé a krátkozraké. Za našimi hranicemi tím možná naštveme pár zastydlých sudetských Němců, ale vcelku škodíme jen sami sobě. Zesměšňujeme se před rozumným zahraničím a zabíjíme tolik žádoucí otevřenou, kritickou a hlavně „nedémonickou“ atmosféru, která je předpokladem nejen zdravého vztahu k vlastní minulosti, ale v podstatě jakékoliv pořádné
tvůrčí práce. Na fotografiích Zmizelých Sudet ukazujeme především krajinu.
Na závěr tohoto úvodu se proto patří vzdát jí náš hold. Krajina je úžasně bohatým zdrojem poznání. Jen jakoby mimochodem hraje roli tichého, ale nesmírně přesného prostředníka pro porozumění vývoje nás, lidí. Pro toho, kdo v ní umí číst, je krajina mnohem spolehlivějším průvodcem po vlastním osudu než značná část lidských výkladů vlastních dějin; krajina prostě za nic neagituje, je konkrétní a věcná. V neposlední řadě umí krajina hrát i terapeutickou roli. Má úžasnou schopnost do jisté míry pohlcovat špínu, kterou po sobě člověk zanechává. Krása kopců, údolí, lesů, pastvin – to vše působí na lidskou duši hojivě a smířlivě.
Tušíme tedy, že sudetská krajina je sama nadána talentem „usmiřovat“ nás s rozjitřenou minulostí, která se i do ní obtiskla. Při dalším vydání knihy o „zmizelých Sudetech“ nelze než si přát – kéž nám sudetská krajina pomůže, aby tato kniha ve vztahu k naší minulosti přispěla ke vzniku věcné a vstřícné atmosféry. Takové atmosféry, která minulost nezamotává do bezvýchodné spleti iracionálních pocitů, ale naopak ji připravuje pro nanejvýš plné a tvořivé zpracování.
Vaši autoři