Recenze knihy Znovuobjevené Krušnohoří v časopise Reflex z 9. 3. 2006

Pořád jsou věci a knihy, které dokážou překvapit. Opravdu bych nevěřil, že protiněmecky naladěnou a sebestřednou českou veřejnost dokáže zaujmout fotografický projekt Zmizelé Sudety (viz Reflex 46/2002 a 43/2004) v takové míře, že za poslední tři roky se katalogu k téhle putovní výstavě, jenž má podobu dvoujazyčné šestisetstránkové knihy, prodalo už přes deset tisíc výtisků. Ale ještě větší údiv jsem zažil nad novou knihou jednoho z autorů Zmizelých Sudet, Petra Mikšíčka. Jmenuje se Znovuobjevené Krušnohoří, vydala ji na podzim roku 2005 krušnohorská obec Boží Dar a do letošního března si ji koupily necelé dva tisíce zájemců. Že by renesance regionální vlastivědné literatury?

 Základní koncepce Znovuobjeveného Krušnohoří je podobná Zmizelým Sudetům. Autor posbíral v regionu co největší množství starých fotografií a snažil se k nim dofotit současné protějšky. Tenhle názorný způsob, jak ilustrovat proměny krajiny a neideologicky komentovat ožehavé dějinné zvraty, se osvědčil. Přesto se tahle kniha i v něčem liší. Zatímco Sudety až na několik výjimek vypovídaly především o vyprázdněnosti a zkáze českého pohraničí, fotografie z Krušnohoří jsou vybírány s větším důrazem na proměnu, jež nemusí být vždy jen k horšímu.

 
Před druhou světovou válkou byly Krušné hory nejosídlenějším evropským pohořím. Zlato, cín a železo se tu těžily od třináctého století a hornická městečka leží přímo na hřebeni. I tady znamenal poválečný odsun zkázu mnoha menších míst a další obce, jako například městečko Přísečnice, zmizely později při stavbě vodních děl. Přesto tu mnoho sídel zůstalo zachováno. Díky tomu, že kniha Znovuobjevené Krušnohoří může zdejší historii a proměny popisovat mnohem podrobněji, než tomu bylo na pár fotografiích v minulém projektu, je obraz bezprecedentní proměny hor daleko plastičtější. Také proto, že v knize je podstatně více textu (opět v české a německé verzi). V jednotlivých kapitolách autor popisuje vznik hornické krajiny, rozvoj německého osídlení, vznik místních řemesel, poválečné změny a přicházející nadvládu turistiky jako hlavního výrobního prostředku. Přesto to nevysvětluje mimořádný úspěch té knížky.

 
Ten je asi třeba hledat v něčem jiném. Znovuobjevené Krušnohoří se liší od standardní regionální produkce především minimální mírou sentimentu a maximální možnou věcností. Žádné fotografie zurčících potoků, břízek ve stráni a kvetoucích blatouchů. Tady každá fotografie nese jasnou informaci. Podobné je to s texty - jsou opět stručné a jasné, žádné vlastenecké vzpomínání. Fotodvojice mají jednu velkou výhodu, téměř každá vás zaujme. Fotografie Jáchymova, který po padesáti letech zmizel v zeleni. Krušnohorský les, jenž na tolika místech sestoupil do údolí, kde dřív bývala pole, a na hřebenech naopak vlivem imisních těžeb skoro zmizel. Vojenské letecké snímky, ukazující tutéž proměnu z výšky a na velkém území. Fascinující jsou ale i celkem obyčejné fotografie, jež předvedou, jak lze z elegantního předválečného Gasthausu několika prostými zásahy udělat nevzhlednou ROH bednu se sedlovou střechou. Jistě, je to především kniha o Krušných horách, ale tím, že objekt svého zájmu sleduje s detailní pozorností, vypovídá o obecných způsobech i příčinách, jakými hrubne naše krajina a proč se snižuje její "uživatelská příjemnost". A leckdy to nijak nesouvisí s česko-německými vztahy a poválečným vyhnáním. Jeden příklad za všechny. Pohled na krušnohorskou celnici v obci Neues Haus. Na prvním obrázku z roku 1919 štěrková cesta obklopená stromy, u ní stojí flašinetář, v dáli paní v dlouhé sukni s dítětem. Ta fotka vás přímo zve na vycházku. Na té druhé, současné, stojí místo flašinetáře celník a štěrk se proměnil v asfaltový koridor. Rekreačně průmyslová krajina na hranicích dvou vyspělých evropských zemí. Ta proměna je absolutní. Kromě podrobné zprávy o Krušnohoří podává tahle knížka ještě jednu informaci. Má-li být regionální naučná literatura úspěšná, musí být profesionální, nesentimentální, a především opravdu informativní. Pak má i kniha vydaná krušnohorským městečkem šanci kvalitou i prodaným nákladem konkurovat zavedeným nakladatelským domům. To je optimistická zpráva.