Par postřehů ze zimního Broumovska

Cesta do nejzvláštnějšího koutu Čech Aby se člověk dostal do Broumova, musí se z tradičně českého Policka vyšplhat do sedla, kterému místní říkají pasa. V zimě je nahoře přes půl metru sněhu, a když začnete sjíždět do broumovské kotliny, připadáte si, jak kdybyste právě vstoupili do začarovaného světa, do nějaké zimní pohádky. Broumovsko, asi nejizolovanější, nejméně dostupný kousek Čech, na člověka působí opravdu zvláštně. Od světa odříznutý svět lesů, skal, barokní kulturní krajiny, zanedbanosti a – alespoň na české poměry – chudoby. Většina místních sem přišla po roce 1945, někteří si však již dokázali k tomuto kousku země najít vztah. Jiní zřejmě stále váhají, zda tu náhodou nejsou jen hosty, zda není marné právě tady přiložit ruku k dílu, alespoň soudě podle stavu jejich obydlí. Silnice do Broumova je brázděná prastarou alejí. Místní automobilisté ji už několikrát chtěli pokácet. Vždy se ale naštěstí našli lidé, kteří uhájili názor, že za bouračky mohou nezodpovědní řidiči, nikoli stromy. Podobně se zatím daří zabránit plánovanému obchvatu Broumova, jenž by sloužil několika řidičům, kteří by se snad chtěli vydat do Křínic, Božanova či Šonova – dál totiž silnice stejně nevede. Křínice jsou v létě oblíbeným cílem výletníků, mají zde památkovou zónu a hlavně pana Ansorgeho – německého rodáka, který neváhá každoročně přispívat na obnovu pomníčků i kulturní akce. Čas od času přijede a bydlí v pokojíku domu, kde se narodil a kde strávil dětská léta. Šonov je na tom trochu hůř – žádný štědrý rodák se tu evidentně nenašel, přes 8 kilometrů dlouhá obec nemá vodovod ani plynovod a řada kdysi majestátných, dnes omšelých statků s opadanou omítkou tu tiše a smutně shlíží do údolí. Broumovští nemají rádi „záchranáře“, tedy lidi, kteří sem přicházejí zdaleka a snaží se pomoci zdejšímu kraji, chránit jeho přírodu a nechat promluvit zdejší kulturu. Tito „záchranáři“ totiž chtěli vše dělat jaksi po svém a místní v jejich snahách viděli spíše přezíravost než dobrou vůli. V pizzerii Sudetka jsem vzbudil podezření, že také patřím mezi „záchranáře“, ale naštěstí se vše podařilo vysvětlit a vyvázl jsem se zdravou kůží. Většina buditelů již odešla, ale zdá se, že zanechali nejen odborné publikace, informační tabulky v obcích či v přírodě a několik vítězství vybojovaných pro broumovskou kulturní krajinu. Broumovští, alespoň někteří, totiž chtějí po jejich odchodu ukázat, že se dokáží o dědictví své malé zemičky také postarat a že si ho váží. V Křínicích, jejichž starosta před půl rokem vydal pěknou a smířlivě psanou brožurku k 750. výročí obce, se letos již podruhé bude konat velké setkání místních a německých rodáků, ve Vernéřovicích opravují hřbitovní kapli, z níž se má stát jakési symbolické místo pro setkávání lidí různých národností i vyznání, všechny velkolepé barokní kostely na Broumovsku mají být v dohledné době opatřeny informačními tabulemi. Inu, snad po ztroskotání velkých a krásných plánů, které tu chtěli prosadit lidé „z druhé strany Broumovských stěn“, přece jen není vše zašlapáno do země. Držme tedy broumovákům palce, oni i jejich kraj si to rozhodně zaslouží. Matěj Spurný