Naše otázka - článek M. Spurného v časopisu Souvislosti

(Patnáct let diskuzí o odsunu)

„Můj program je – já to netajím –, že otázku německou musíme v republice vylikvidovat. V této práci budeme potřebovat všech sil všech vás. Já vím, jak se národ za celou tu dobu perzekuce dobře držel, jak zůstal věrný, jak vy všichni jste věrni zůstali, a v témže duchu budeme muset nyní dělat svoji práci v budoucnosti na novém vybudování republiky. Do této práce nyní se všichni dejme a této práci provolávám srdečně zdar!“[1] Od doby, kdy Edvard Beneš pronesl tato slova, uplynulo právě šedesát let. Po těchto šedesáti letech si zřejmě všichni, ať máme na tzv. odsun sudetských Němců jakýkoliv názor, uvědomujeme, že otázku německou se u nás „vylikvidovat“ nepodařilo. Jistě, z čistě fyzického hlediska proběhl odsun úspěšně, tedy podle představ našich tehdejších politických představitelů. Zejména v posledních letech jsme však svědky nesmírně bolestivého, složitého, ale zřejmě nezbytného procesu; cítíme nutnost o odsunu mluvit a psát. Uvědomujeme si, že ani tento drastický zásah do života naší společnosti, ani předchozí staletí mnohdy plodného soužití Čechů a Němců prostě nelze vygumovat z našeho povědomí. Zatímco Edvard Beneš cítil nutnost odčinit Mnichov, prožívají dnes mnozí cosi jako povinnost odčinit odsun. Dlouho zamlčované, po jistý čas dokonce téměř zakázané téma nás postupně dostihlo. Stalo se velkým tématem politickým, vědeckým, společenským, tématem úzce spjatým s rozvojem občanské společnosti, tématem, které zaměstnává a ještě bude zaměstnávat naše kolektivní svědomí.