Ještě Sudety nejsou ztraceny

Tomáš Kafka, diplomat a pubicista, v knize Zmizelé Sudety

Ve víru 2. světové války došlo k řadě nezvratitelných ztrát. Na listinu takových ztrát se tradičně zařazuje konec česko-německo-židovského soužití v srdci Evropy. Tento fakt nesouvisí pouze s likvidací konkrétních lidských životů, ale v abstraktní rovině nejspíše i s určitou, možná jen podvědomou potřebou trestu za všechny hříchy, které byly v této geopolitické oblasti spáchány v průběhu 20. Století jménem dvou jeho největších totalitních režimů. V duchu této logiky platí, že nejenom plody někdejší plodné rivality Čechů, Němců a Židů ve střední Evropě patří navždy do světa minulosti. Podobnému osudu mají být vystaveny i celé oblasti, které byly vnímány jako úrodná půda této rivality. Je tomu tak ale doopravdy? Je tomu skutečně tak, že například někdejší Sudety jako fenomén vyjadřující určitou místní a kulturní identitu navždy zmizely z povrchu zemského? Jsou již Sudety skutečně ztraceny?

Odpověď na tuto otázku vyžaduje vedle určité míry fantazie a odhodlání i značnou porci taktu a empatie. Nelze opomenout, že s termínem této ztráty bývá nezřídka spojováno odmítnutí jakékoliv formy nezatížené kontinuity, tvářící se, jako by se nic v minulosti nestalo, a tím že se této ztrátě dostává i určité funkce výše zmiňovaného trestu. V dnešní době lze pokládat nejrůznější otázky, určitá tabu však mají zůstat nedotčena. K takovým tabu patří například přesvědčení, které se po válce rozšířilo snad po celé Evropě, že z dějin je třeba se neustále učit, abychom se vyvarovali opakování starých chyb.

Při vědomí nejrůznějších úskalí, která jsou zejména v Česku a Německu s problematikou Sudet spojována, si dovoluji tvrdit, že bychom měli jednou provždy z našich diskuzí o tomto fenoménu konečně vyloučit onen „kárný aspekt“. Projevům piety, lítosti a úcty bezpochyby patří v naší paměťové kultuře významné místo. Z hlediska dalšího vývoje diskuze, a to zejména mezi Čechy a sudetskými Němci, je třeba zapochybovat, zda je opravdu vhodné, aby se každá polemika poměřovala, či dokonce konfrontovala s potřebou a veškerými náležitostmi této piety. Nejde přitom ani tak o aktéry těchto polemik, ti se s případným neporozuměním již nějak vyrovnají. Daleko spíše jde o pietu jako takovou, o její důvěryhodnost. Nelze totiž vyloučit, že v rámci našich komunikativních návyků můžeme časem zdánlivě tak prosté věci jako připomínání si konkrétních lidských osudů nenávratně poničit. O jaké poničení by se mohlo jednat, popisuje ve svém nejnovějším románu španělský spisovatel Javier Mariáš: „Pokud ti vyklouzne nějaká výpověď, která tě zatíží, nebo se zapleteš do těžkých protimluvů nebo se příliš otevřeně doznáš, tvá slova nabudou značné váhy a zapůsobí v tvůj neprospěch: všichni si jich všimneme, všichni je zaregistrujeme, vezmeme v úvahu, zaprotokolujeme a použijeme v rámci obžaloby tvé osoby. Naopak každá věta, která by ti mohla pomoci, která by tě očistila, bude shledána nadbytečnou a jako taková bude zavržena, všichni se budeme tvářit, že jsme hluší, a tvá slova se stanou vzduchem, kouřem, párou a jako taková pozbudou veškeré působnosti.“ Z těchto dispozic mezilidské komunikace Mariáš vyvozuje jediné možné východisko, kterak se uchránit před špatným pochopením či vědomou manipulací. Tímto východiskem je pro něj právo mlčet. Jedině tak se lze uchránit nebezpečí, že svým mluvením zraníme buď sebe, či někoho v našem okolí.

Nyní zpět do Sudet. Myslím, že bez ohledu na možnost odepření jakékoliv výpovědi lze vcelku jednoznačně zodpovědět otázku, zda tato oblast ještě existuje. Tato odpověď zní: ano! Na existenci jakékoliv krajiny nemůže sebedrastičtější demografický otřes nic změnit. Daleko složitější je již situace se Sudetami jako oním fenoménem zatíženým tradiční kulturní identitou. Snad i z důvodu úcty k obětem někdejšího vyhnání se všeobecně, a to i v české společnosti, spíše má za to, že tento fenomén již jednou provždy zmizel. Je tomu skutečně tak? Pokud ano, potom by jistá míra devastace dnešního příhraničí, s níž jsou jeho návštěvníci na mnoha místech nadále konfrontováni, dostala určitý historický smysl: jako kdyby si tato oblast vzhledem k dnes již poměrně vzdálené minulosti nezasloužila nic lepšího. V takovém případě nemohu jinak než tuto logiku se všemi konsekvencemi odmítnout. Sudety jako fenomén nejen žijí, ale mají i značnou šanci do budoucna.

Perspektivu Sudet spatřuji paradoxně ve všeobecné snaze nedopustit, aby naše minulost jen tak beze stopy minula a vypařila se. Nejen pamětníci, ale i mladší generace se snaží rozvzpomenout, kde jsou jejich kořeny a v čem spočívá jejich identita. Při tomto rozvzpomínání se nezřídka dochází k určitému inscenování historie. Tím není myšleno pouze zachovávání historické kauzality prostřednictvím muzeí, filmových dokumentů či vzpomínkových akcí. Daleko častěji jde o subjektivní, soukromé pokusy objevovat v naší každodennosti stopy větších historických kontextů. A tak se natáčejí hrané historické filmy, předávají se tradice a místní rituály, aby každý z dnešních současníků mohl nabýt pocitu, že zná své historické místo. Díky tomuto „místu v historii“ pak lze zaujímat stanoviska, soudit, či naopak odpouštět za naše předky, které jsme ani neznali či nechtěli znát. Díky tomu získáváme osobní vztah vůči tomu, jak píše již zmiňovaný Mariáš, co je naší kontrole jinak vzdáleno a nač za normálních okolností nemáme sebemenší vliv.

Existuje přitom řada míst, kde se této „inscenaci historie“ obzvláště daří, a naopak jsou známa místa, kterým je lépe raději se vyhýbat, neboť by nás naše výlety do minulosti mohly stát přinejmenším naše iluze. K těm prvním místům patří bezpochyby Praha, k těm druhým právě Sudety, a to bez ohledu na to, že Praha i Sudety prodělaly v průběhu 20. století velmi srovnatelné šoky. Přesto nám dnešní pohled na Prahu lichotí, přesto nás dnešní Sudety mohou děsit. Avšak i v tomto případě lze nalézt výjimky potvrzující pravidlo.

K těmto výjimkám patří mj. snažení sdružení Antikomplex a jejich výstava Zmizelé Sudety. Tématem této fotografické výstavy, na níž je konfrontována vizuální podoba krajiny před více než šedesáti lety a nyní, není, jak sami autoři uvádějí, potřeba mentorovat či moralizovat, ale snaha odpovědět si na otázku, oč jsme v Sudetech přišli a co s nimi v dnešní době. Tento typ tázání přitom lze, či dokonce bude nutno v určitém okamžiku zobecnit a položit si otázku, co vůbec chceme o vlastních dějinách vědět a jak s nimi hodláme do budoucna zacházet. Pro takové úvahy jsou Sudety kvůli svému osudu, ale i kvůli své dnešní podobě jako stvořené. Proto by každý, kdo chce aktivně vstoupit do nějakého kontaktu s dějinami, měl dříve nebo později zamířit nikoliv do laskavě vyšperkované Prahy, ale spíše do nadále rozhárané krajiny Sudet. Tak jako to udělali autoři z Antikomplexu. V řadě případů za to sklidili potlesk z nesprávné strany či výčitky z jakéhosi v Česku tak oblíbeného „proněmectví“. Pravda je však taková, že tato výstava sice konstatuje určité selhání české strany vůči Sudetům, zároveň je však i přiznáním, a to přiznáním českým, právě k této oblasti. Právě takové přiznání může snad i největší pochybovače přesvědčit, že přes všechny bolestivé ztráty ještě nejsou Sudety ztraceny. Jsou jiné, stejně tak jako se změnil celý svět, ale existují!

 

Naše práce

  • Koncert

    Smíření 2016

    Smíření 2016

    V rámci Smíření 2016 jsme se Sdružením Ackermann-Gemeinde připravili sérii aktivit, jež vyvrcholí v listopadu 2016 koncertem Smíření pro české a německé pamětníky, který doprovodí umělecká instalace a česko-německá výstava s názvem „Pod jednou střechou“. Více informací

  • Nová kniha

    Odchody a návraty

    Odchody a návraty

    Vzpomínková kultura a životní příběhy sudetských Němců v českých zemích a Bavorsku ve 20. století. Život Němců v Sudetech, jejich vyhnání po roce 1945, následný příchod do Bavorska a dlouhý proces integrace. Jaké vzpomínky v sobě nosí odsunutí Němci? Jak se mění v rámci generací? Jak na německou minulost naopak hledí Češi žijící v Sudetech? To vše a mnohem více zrcadlí kniha Odchody a návraty. Kniha je překladem německého originálu Erinnerungskultur und Lebensläufe. Více informací

  • Kniha

    Zmizelé Sudety

    Zmizelé Sudety

    Sudety dříve a nyní na fotografiích. Náš bestseller dává obrazovou odpověď na otázky, které napadají každého, kdo vyrazí do krajiny v pohraničí a má chuť přemýšlet nad vzkazem, kterým nám tato krajina dává. Více informací

  • Občanské vzdělávání

    Zapojme.se

    Zapojme.se

    Podporujeme dobrovolnictví na místní úrovni. Natočili jsme sérii reportáží pro ČT 24, dva dokumentární filmy pro ČT 2 jsou ještě ve výrobě. Vytvořili jsme také velmi dobrý e-learning na nejrůznější témata spojená se zapojováním do komunitního života. Pořádáme workshopy. Více informací

  • Výstava

    Tragická místa paměti

    Tragická místa paměti

    Od roku 2010 je na cestách putovní výstava, kterou provádí studenti severočeských gymnázií po tragických místech některých míst svého kraje v období 1938 - 1945. Na řadě konkrétních příběhů z Ústí nad Labem, Chomutova, Postoloprt, Kadaně, Žatce a dalších míst lze podrobně nahlédnout do soužití dvou národů uprostřed Evropy. Putovní výstavu je možné objednat i k vám, kontaktujte nás prosím na: info@antikomplex.cz Více informací

  • Výstava

    Zmizelé Sudety

    Zmizelé Sudety

    Putovní výstava Zmizelé Sudety je na cestě od prosince 2002 a putuje dále, téměř každý měsíc je k vidění jinde. Ukazuje nejvýraznější proměny krajiny v pohraničí a zejména těžko nahraditelné kulturní ztráty v důsledku poválečného vysídlení Němců. Vrátit to samozřejmě nelze, ale je velmi užitečné vědět, co se tím u nás změnilo a pracovat s tím. Putovní výstavu je možné objednat i k vám, kontaktujte nás prosím na: info@antikomplex.cz Více informací

  • Kniha

    Zůstali tu s námi - příběhy českých Němců

    Bei uns verbliebene

    Tři generace zůstavších i navrátivších se Němců vyprávějí o tom, jaké to bylo a je být českým Němcem. Tři odborné studie o historii, identitě a jazyku německé menšiny uvádějí čtrnáct rozhovorů a napomáhají jejich porozumění v souvislostech. Více informací

  • Kniha

    Nejsou jako my

    Nejsou jako my

    Němci, Romové a volynští Češi - jaký byl jejich osud v pohraničí v 50. letech? Vztah moci k menšinám je velmi dobré zrcadlo povahy komunistického státu. Matěj Spurný přináší ve své knize mnoho nových postřehů a podnětů. Více informací

  • Kniha

    Sudetské příběhy

    Sudetské příběhy

    Sudety a jejich lidé - současní i minulí. Příběh Sudet se obvykle vypráví pouze s ohledem na několik málo let po válce. Na to, jaké byly osudy vyhnaných Němců v Německu a nových osídlenců v pohraničí se zapomíná. Naše nová kniha se to pokouší změnit. Více informací