Sudety – co jsme ztratili a co můžeme získat

Ondřej Matějka, Antikomplex

Výstava Zmizelé Sudety je tu a tam napadena za to, že je „proněmecká“. Naše fotografie prý ukazují, jak to dříve bylo hezké a dnes je to ošklivé. Za nás, autory výstavy, je k tomu třeba říci, že tak jednoduché to není. Rádi bychom nad dvojicemi fotografií ze Sudet přemýšleli přece jen ještě o trochu víc. Je samozřejmě pravda, že pomocí našich fotografií poukazujeme na změny v sudetské krajině, které lze spíš považovat za ztráty. Ale zároveň jsme nikdy nechtěli skončit jen u toho. Od začátku jsme tušili, že ta nejdůležitější otázka nakonec nezní: O co jsme přišli?, ale Co s tím dnes dělat? Jenže není jednoduché na takovou otázku dát odpověď. Ta se musí teprve hledat. Odpověď na otázku, co s dnešními Sudetami, musí hledat konkrétní lidé, kteří budou mít chuť nechat se sudetskou krajinou, její minulostí i současností, inspirovat.

Těžko se popisuje, jak povzbudivé je, když v nějakém koutu Sudet opět narazíme na někoho, kdo o obnovu tamního života usiluje. Těch lidí není tak málo. A jestli chceme, aby naše výstava měla nějaký smysl, pak určitě ten, aby takových lidí bylo víc. Netváříme se, že jsme pro to naší výstavou udělali více, než že jsme se srovnáním starých a nových fotografií pokusili vyslovit alespoň jednu z otázek, které sudetská krajina vyvolává: Jak to v Sudetech dříve vypadalo? A také jsme se pokusili dát jednoduchou, a nezastíráme, že jen dílčí, odpověď: „Sudety vypadaly o něco zabydleněji, přívětivěji, kultivovaněji, živěji než dnes.“ Činili jsme tak s vírou, že se podaří získat další příznivce pro přemýšlení o Sudetech a nejen o nich. Chceme ukázat, že Sudety jsou krajina plná významů, které za přemýšlení stojí. Přímo se totiž vnucují další a další otázky, témata, souvislosti. Pojďme se teď pokusit alespoň něco z toho, co nás nad dvojicemi fotografií napadá, zformulovat. Nemějte nám za zlé, pokud začneme u toho, co jsme v Sudetech spíš ztratili. Činíme to především proto, že budeme-li v tom mít pořádek, můžeme život, který se v Sudetech rodí, vítat o poznání věrohodněji.

To, co vidíme na dvojicích fotografií, je jakási nejviditelnější vrstva ztrát, kterou si můžeme v dnešních Sudetech uvědomovat. Leckde zmizely domy i celé vesnice; v obcích, které zůstaly, vidíme mnohem více stromů a křovisek, houštin či zákoutí s kopřivami, což vyvolává dojem zpustlosti; také otevřená krajina je oproti dřívějšku mnohem méně upravená a „vyčištěná“ od náletové zeleně. Tam, kde se lidé do kraje rozhlíželi z vyhlídek, hledíme dnes do neproniknutelného větvoví. Některé z nejkrásnějších a nejcennějších oblastí, jako třeba lesy na hřebenech pohraničních hor, byly dokonce hrubě poničeny. Chceme-li však být v našem přemýšlení důslední, je třeba dodat, že to vše je sice velmi patrná, ale rozhodně ne jediná, ba ani ta nejdůležitější podoba ztráty, kterou bychom měli do svých úvah nad Sudetami zahrnout.

Bolestnější ztráty, které odsun Němců pro Sudety znamenal, pozná člověk, až když v pohraničí žije a rád by se v něm snažil povzbudit často žalostnou úroveň společenského života. Odsun byl hodně těžkým zásahem do organického vývoje pohraničí. Platí, že se jednalo o dramaticky největší sociodemografickou událost našich novodobých dějin. Mezi lety1945 a1947 bylo na našem území v pohybu přibližně 5 milionů lidí. Prakticky hned po masovém odsunu Němců se do pohraničí stěhovali noví obyvatelé, většinou z vnitrozemí, kterých už do roku 1947 bylo 1,9 milionu. Dlouhý pás našeho pohraničí je z velké části obýván společenstvím, jehož „vitální funkce“ dodnes nejsou plně rozvinuty. Lidé tam žijí často téměř bez zájmu o to, co se kolem nich děje.  Je tam obtížnější než jinde lidi zorganizovat. Chuť se sdružovat se znovu probouzí až v posledních letech. Jistě, to by bylo možné říci o celé české společnosti, protože celkově vzato jde především o důsledek komunistických snah zahubit všechny spontánní projevy našeho společenského organismu. Jenže Sudety byly vůči těmto zločinným praktikám obzvlášť bezbranné. Mezi prvními osídlenci byli totiž i takoví, kteří měli jen malé předpoklady pro to, aby fungující společenství zakládali. Přicházeli různí dobrodruzi a zlatokopové. V komunistické totalitě už pak měli noví osídlenci pro rozvíjení fungujícího společenství jen hodně pokřivené a omezené podmínky. Každý, kdo měl někdy příležitost poznat, jak neskonale obtížná může být v Sudetech snaha o společenskou aktivitu, zná nesmírnou cenu toho, co činí z jednotlivých obyvatel živoucí pospolitost – rozvinuté vztahy mezi lidmi a vřelý vztah k místu, kde bydlí. A o trochu více tak zná cenu, kterou jsme chtě nechtě také zaplatili za odsun Němců.

Avšak chceme-li v úvahách nad „sudetskými ztrátami“ být opravdu důslední, je třeba pokusit se porozumět ještě alespoň jedné podobě ztráty, která je důsledkem odsunu Němců. Pro naši zemi jsou ztraceny nejen síly lidí, kteří spoluutvářeli naši krajinu, ale jsou ztraceny i síly lidí, kteří spoluutvářeli nás. Prakticky beze zbytku jsou ztraceny pro náš vlastní – řekněme třeba národní – rozvoj. Jistě, tím nelze popírat, že soužití Čechů a Němců bylo v posledních desetiletích před jeho koncem stále napjatější a nebezpečně vyhrocené. Ale nebyla to zároveň doba pozoruhodných ekonomických, kulturních a politických výkonů, na které dnes tak trochu v zahanbení vzpomínáme? Nutnost vyrovnávat se s Němci byla jedním z nezpochybnitelných podnětů pro mnohovrstevnatý rozvoj české společnosti. Nutnost překonávat obtížné překážky zdokonaluje člověka i celou společnost o dost více než život, který je o jedno velké téma chudší. Samozřejmě, poválečné soužití s Němci v jednom státě by bylo překážkou téměř nepřekonatelnou. Ale neochudili jsme se nenapravitelně, když jsme ji „jen“ odsunuli, aniž bychom se pokusili najít čestnější řešení? (Nešlo-li by to jinak, nezbývalo by zřejmě nic jiného než to co dlouhá staletí předtím – pracovat na kultivovanosti obou národních společenství.) Nic naplat, už to nevrátíme. Ale berme to alespoň jako příležitost k přemýšlení nad tím, co podněcuje náš rozvoj nyní. Jaké síly nás popohánějí dnes? Najdeme znovu nějakou mocnou a živou sílu podobnou té, jakou v nás burcovalo soužití se sudetskými Němci?

Podíváme-li se pozorně do Sudet posledních několika málo let, můžeme sledovat nanejvýš pozvolný, ale mnohde nepřehlédnutelný a nadějný vývoj. Témata jako „Sudety“, „odsun Němců“, „zmizelé Sudety“ už nějaký čas nejsou jen předmětem pochmurného poznání sebe sama. Je v tom dnes mnohem víc věcnosti než dříve, a plodné věcnosti. Sudetské inspirace se díky snahám mnoha konkrétních lidí začínají proměňovat v pozoruhodný životadárný pramen. Obnovují se zpustlé domy a kostely, restaurují boží muka i celé křížové cesty. Rovněž na krajinu se hledí nově – místo navyklé lhostejnosti se opět přemýšlí nad tím, jak ji pro člověka učinit dostupnou a přitažlivou. Ne vždy to přitom musí znamenat jen obnovu její dřívější upravené tváře. Mnohdy může divočina, která si ji v posledních šedesáti letech znovu začala podmaňovat, znamenat pro krajinu lepší budoucnost než její opětovné „ochočení člověkem“. Například na Doupovsku, kde dosud sídlí armáda, se rýsuje výjimečná přírodní rezervace. Životadárná a inspirativní přitom není jen taková práce, ale ještě více způsob, jak lidé přemýšlejí o místě, v němž žijí, a jak mu chtějí prospět. Můžeme vidět nejcitlivější navazování na přetržené nitky, ale i nápady zcela nové. Nikdo totiž netvrdí, že „zmizelé Sudety“ potřebují „jen“ opravit či jiným způsobem vrátit; mnohem víc potřebují naplnit novým obsahem. Jde to ztuha, těžko, vracet život tam, kde dlouho nebyl, ale někde se to daří. Vznikají skromná muzea, činorodá kulturní centra, objevuje se kouzlo agroturistiky.

Zatím moc nelze říci, že krajina v Sudetech je zdrojem takové síly, jakou v nás kdysi probouzeli její původní obyvatelé. Celkem vzato jde spíše o střípky, jakkoli jsou to střípky povzbudivé. Přesto – Sudety jsou územím nabitým tvůrčími podněty. Možná „díky“ množství stop z pohnuté německé minulosti, ale možná také pro větší vyhrocenost problémů, než na jakou jsme zvyklí z českého vnitrozemí. Sudety se vlastně staly jakousi nezamýšlenou laboratoří, kde můžeme sledovat, čím zamořila komunistická totalita celou naši zemi. Snad právě díky této pozoruhodně vydatné „směsi“ roste počet těch, kteří se nechávají sudetskou zemí oslovit a chtějí pro ni něco udělat. Důležitou vlastností, která je odlišuje od většiny tamních obyvatel, je především dostatek odvahy. Nemají strach připustit si nelichotivou realitu a necítí jako ohrožení přihlásit se i k nepovzbudivým stránkám české minulosti. Jsou to důležití lidé, nepostradatelní, i když se na ně leckdo dívá pořád ještě nepřátelsky. Že prý jen jitří staré rány. Oni se přitom jen prostě a poctivě věnují tomu, co v sudetské zemi objevují a co je v ní nejvíc doma. Můžeme-li trochu radit, sledujme, jak se v Sudetech „zakládá na nový život“. Je to nadějné a poučné i pro „Nesudeťáky“. Vždyť oživovat zmrtvělý prostor, ať už hospodářsky, přírodně, kulturně, společensky, to není úkol, který lze omezit na pás území podél našich hranic.

Naše práce

  • Koncert

    Smíření 2016

    Smíření 2016

    V rámci Smíření 2016 jsme se Sdružením Ackermann-Gemeinde připravili sérii aktivit, jež vyvrcholí v listopadu 2016 koncertem Smíření pro české a německé pamětníky, který doprovodí umělecká instalace a česko-německá výstava s názvem „Pod jednou střechou“. Více informací

  • Nová kniha

    Odchody a návraty

    Odchody a návraty

    Vzpomínková kultura a životní příběhy sudetských Němců v českých zemích a Bavorsku ve 20. století. Život Němců v Sudetech, jejich vyhnání po roce 1945, následný příchod do Bavorska a dlouhý proces integrace. Jaké vzpomínky v sobě nosí odsunutí Němci? Jak se mění v rámci generací? Jak na německou minulost naopak hledí Češi žijící v Sudetech? To vše a mnohem více zrcadlí kniha Odchody a návraty. Kniha je překladem německého originálu Erinnerungskultur und Lebensläufe. Více informací

  • Kniha

    Zmizelé Sudety

    Zmizelé Sudety

    Sudety dříve a nyní na fotografiích. Náš bestseller dává obrazovou odpověď na otázky, které napadají každého, kdo vyrazí do krajiny v pohraničí a má chuť přemýšlet nad vzkazem, kterým nám tato krajina dává. Více informací

  • Občanské vzdělávání

    Zapojme.se

    Zapojme.se

    Podporujeme dobrovolnictví na místní úrovni. Natočili jsme sérii reportáží pro ČT 24, dva dokumentární filmy pro ČT 2 jsou ještě ve výrobě. Vytvořili jsme také velmi dobrý e-learning na nejrůznější témata spojená se zapojováním do komunitního života. Pořádáme workshopy. Více informací

  • Výstava

    Tragická místa paměti

    Tragická místa paměti

    Od roku 2010 je na cestách putovní výstava, kterou provádí studenti severočeských gymnázií po tragických místech některých míst svého kraje v období 1938 - 1945. Na řadě konkrétních příběhů z Ústí nad Labem, Chomutova, Postoloprt, Kadaně, Žatce a dalších míst lze podrobně nahlédnout do soužití dvou národů uprostřed Evropy. Putovní výstavu je možné objednat i k vám, kontaktujte nás prosím na: info@antikomplex.cz Více informací

  • Výstava

    Zmizelé Sudety

    Zmizelé Sudety

    Putovní výstava Zmizelé Sudety je na cestě od prosince 2002 a putuje dále, téměř každý měsíc je k vidění jinde. Ukazuje nejvýraznější proměny krajiny v pohraničí a zejména těžko nahraditelné kulturní ztráty v důsledku poválečného vysídlení Němců. Vrátit to samozřejmě nelze, ale je velmi užitečné vědět, co se tím u nás změnilo a pracovat s tím. Putovní výstavu je možné objednat i k vám, kontaktujte nás prosím na: info@antikomplex.cz Více informací

  • Kniha

    Zůstali tu s námi - příběhy českých Němců

    Bei uns verbliebene

    Tři generace zůstavších i navrátivších se Němců vyprávějí o tom, jaké to bylo a je být českým Němcem. Tři odborné studie o historii, identitě a jazyku německé menšiny uvádějí čtrnáct rozhovorů a napomáhají jejich porozumění v souvislostech. Více informací

  • Kniha

    Nejsou jako my

    Nejsou jako my

    Němci, Romové a volynští Češi - jaký byl jejich osud v pohraničí v 50. letech? Vztah moci k menšinám je velmi dobré zrcadlo povahy komunistického státu. Matěj Spurný přináší ve své knize mnoho nových postřehů a podnětů. Více informací

  • Kniha

    Sudetské příběhy

    Sudetské příběhy

    Sudety a jejich lidé - současní i minulí. Příběh Sudet se obvykle vypráví pouze s ohledem na několik málo let po válce. Na to, jaké byly osudy vyhnaných Němců v Německu a nových osídlenců v pohraničí se zapomíná. Naše nová kniha se to pokouší změnit. Více informací