Sudety jako civilizační výzva

Úvodní text knihy Zmizelé Sudety od kulturního a sociálního antropologa Iva T. Budila

Přibližně před dvěma lety jsem se v jednom rozhovoru zmínil o problematice Sudet a tím vzniklo určité nedorozumění, protože jsem začal být pokládán za odborníka na danou problematiku, jímž opravdu nejsem. To ale neznamená, že by mi minulost, přítomnost a budoucnost českého pohraničí či teritoria, které bylo tradičně označováno jako Sudety, byly lhostejné. Právě  naopak. Jsem přesvědčen, že budoucí osud Sudet prověří vyspělost a zralost obnovené české demokracie a že bez zásadní sociokulturní a ekonomické revitalizace českého pohraničí nedojde ani k žádoucí kultivaci české politické kultury.

Dovolte mi proto několik krátkých obecnějších úvah, které nevycházejí z detailní empirické znalosti Sudet, ale týkají se úlohy pohraničí či okrajových zón v životě lidské společnosti, a především civilizační výzvy, kterou podle mého názoru Sudety před českou komunitu kladou.

Tradiční civilizace a kultury si byly vědomy úzkého sepětí mezi centrem a periferií, které má zásadní význam pro sociální a psychologické zdraví a vitalitu společnosti. Hraniční oblasti nebyly vždy pouze územím provincionalismu a konzervativismu, ale velmi často rezervoárem nových podnětů, invence a tvořivosti. Hranice, to znamená prostor, v němž se naše skupinová identita stýká s jinou, je místem, kde se tváří v tvář jinému musíme osvědčit a ospravedlnit. Vytvoříme-li mezi sebou a „těmi druhými“ poušť, připravíme se tím o mimořádně hodnotnou interakční zónu dělnosti, inspirace a sebepoznání. Hranice představující okrajovou zónu hrály vždy důležitou úlohu jako sféra, jež je ze své povahy vyvolena pro zrod nového a uzdravování starého. Zakladatelé náboženství nebo ideologičtí vůdcové a velcí panovníci byli často nositeli symbolů okrajovosti, jež měly prokazovat jejich výjimečnou úlohu.

V moderní době to pak byly často takzvané provincionální školy, gymnázia, nemocnice, střediska místní vzdělanosti, hospodářského a kulturního života a lokálního patriotismu, které se nacházely mimo svazující a konzervativní vliv centrálních institucí, v nichž vznikaly originální myšlenky, objevy a vynálezy. I v tak vysoce centralizované zemi, jakou je Francie, se dvě z nejvýznamnějších intelektuálních škol, Durkheimova sociologie a škola Annales, zrodily z pařížské perspektivy na periferii – v Bordeaux a ve Štrasburku.

Francouzský filozof Michel Foucault napsal: „Bylo by možné napsat dějiny hranic – těchto skrytých gest, která jsou nutně zapomenuta, jakmile jsou provedena – jimiž daná kultura odmítá něco, co je pro ni vně; tato vytvořená prázdnota, tento uvolněný prostor, jimiž se kultura izoluje, o ní v průběhu celých jejích dějin vypovídá právě tolik co její hodnoty; své hodnoty totiž podržuje a uchovává v kontinuitě dějin, zatímco v oblasti, o které mluvím, uskutečňuje svou zásadní volbu. Zde totiž realizuje ono vymezení, které je výrazem její pozitivity.“

Tragédie české společnosti spočívá mimo jiné v tom, že si ze své hraniční či okrajové zóny, z níž měly v ideálním případě vyzařovat inovace a podněty k jejímu rozvoji či která se měla ve Foucaultově smyslu stát výrazem její pozitivity, učinila svoji černou můru, oblast degradace, zapomnění a potlačovaného pocitu viny. Centrum českého veřejného, politického a morálního života však nebude uzdraveno, dokud nebude znovuoživena jeho periferie, jež se musí stát plnohodnotnou součástí veřejné ho a politického systému.

Nejhorší možný vývoj spočívá ve zkamenění podřadného postavení Sudet do neustále se reprodukující „kultury chudoby“, kterou antropolog Oscar Lewis charakterizoval jako „absenci účinné participace a integrace chudých v hlavních institucích většinové společnosti, výlučné zaměření na přítomnost, minimální sociální organizaci přesahující rovinu nukleární a rozšířené rodiny, absenci dětství jako speciálně prodlouženého a chráněného životního cyklu, silný pocit marginality, bezmoci, závislosti a podřadnosti a fatalismus a nízkou úroveň ctižádosti“. Kultura chudoby, která se v některých příhraničních regionech začíná hrozivě rýsovat, by mohla vyústit do politického extremismu, teritoriálního partikularismu a stát se chronickým ohrožením demokratického politického systému v českých zemích. Zkušenost z Francie, v níž největší voličskou podporu získávají extremistické politické strany, například Le Penova Front National, právě v oblastech vzdálených od střediska politické moci, může být dostatečným varováním.

Rehabilitace Sudet v naší kolektivní paměti představuje úkol, který je v našem nejvyšším národním zájmu. To, co jsou domácí odborné a akademické kruhy veřejnosti stále dlužny, je dílo, jež by bylo srovnatelné s knihou Fernanda Braudela Identita Francie, Prostor a dějiny. Významnému francouzskému historikovi, reprezentantu školy Annales Fernandu Braudelovi se ve zmíněné knize podařilo na průsečíku dějin, geografie a antropologie zachytit a pochopit dlouhodobé osudy jeho národa. Obdobnou syntetickou práci, jež by vedla k porozumění dlouhodobým historickým, geografickým a sociokulturním podmínkám české národní existence a která by plně docenila místo Sudet v naší historii, stále citelně postrádáme.

Americký historik Frederick Jackson Turner vyzdvihl v knize Hranice v amerických dějinách klíčový význam „hranic“ a „hraničářství“ v americké historii jako mateřské půdy, z níž se rodila nová svébytná civilizace a její identita. Na Turnera navázal prezident John Fitzgerald Kennedy, který označil v šedesátých letech dvacátého století ve svém slavném proslovu za „nové hranice“ (New Frontier), jež jsou hodny budoucích amerických aspirací, vesmír. Naše ctižádost nemusí sahat tak vysoko. Stačí, když se zaměříme na města, vesnice, kulturní památky a přírodu, jež se nalézají hodinu jízdy autem od hlavního města. Bylo by tak naivní očekávat podobnou kennedyovskou vizi od představitele české politické reprezentace? Sudety mohou být územím, díky jehož proměně se ustaví moderní a sebevědomá svobodná česká společnost osvobozená od traumat a komplexů minulosti.

Velké kultury jako sféry sdíleného morálního úkolu se rodí z velkých historických výzev a osvědčují se a získávají své místo v dějinách díky způsobu, jímž se s nimi vyrovnávají. Domnívám se, že česká společnost nedostane v nejbližších desetiletích od historie jiný civilizační úkol než ekonomicky, sociálně a morálně integrovat Sudety do homogenního občanského a demokratického prostoru moderního českého státu.

Naše práce

  • Koncert

    Smíření 2016

    Smíření 2016

    V rámci Smíření 2016 jsme se Sdružením Ackermann-Gemeinde připravili sérii aktivit, jež vyvrcholí v listopadu 2016 koncertem Smíření pro české a německé pamětníky, který doprovodí umělecká instalace a česko-německá výstava s názvem „Pod jednou střechou“. Více informací

  • Nová kniha

    Odchody a návraty

    Odchody a návraty

    Vzpomínková kultura a životní příběhy sudetských Němců v českých zemích a Bavorsku ve 20. století. Život Němců v Sudetech, jejich vyhnání po roce 1945, následný příchod do Bavorska a dlouhý proces integrace. Jaké vzpomínky v sobě nosí odsunutí Němci? Jak se mění v rámci generací? Jak na německou minulost naopak hledí Češi žijící v Sudetech? To vše a mnohem více zrcadlí kniha Odchody a návraty. Kniha je překladem německého originálu Erinnerungskultur und Lebensläufe. Více informací

  • Kniha

    Zmizelé Sudety

    Zmizelé Sudety

    Sudety dříve a nyní na fotografiích. Náš bestseller dává obrazovou odpověď na otázky, které napadají každého, kdo vyrazí do krajiny v pohraničí a má chuť přemýšlet nad vzkazem, kterým nám tato krajina dává. Více informací

  • Občanské vzdělávání

    Zapojme.se

    Zapojme.se

    Podporujeme dobrovolnictví na místní úrovni. Natočili jsme sérii reportáží pro ČT 24, dva dokumentární filmy pro ČT 2 jsou ještě ve výrobě. Vytvořili jsme také velmi dobrý e-learning na nejrůznější témata spojená se zapojováním do komunitního života. Pořádáme workshopy. Více informací

  • Výstava

    Tragická místa paměti

    Tragická místa paměti

    Od roku 2010 je na cestách putovní výstava, kterou provádí studenti severočeských gymnázií po tragických místech některých míst svého kraje v období 1938 - 1945. Na řadě konkrétních příběhů z Ústí nad Labem, Chomutova, Postoloprt, Kadaně, Žatce a dalších míst lze podrobně nahlédnout do soužití dvou národů uprostřed Evropy. Putovní výstavu je možné objednat i k vám, kontaktujte nás prosím na: info@antikomplex.cz Více informací

  • Výstava

    Zmizelé Sudety

    Zmizelé Sudety

    Putovní výstava Zmizelé Sudety je na cestě od prosince 2002 a putuje dále, téměř každý měsíc je k vidění jinde. Ukazuje nejvýraznější proměny krajiny v pohraničí a zejména těžko nahraditelné kulturní ztráty v důsledku poválečného vysídlení Němců. Vrátit to samozřejmě nelze, ale je velmi užitečné vědět, co se tím u nás změnilo a pracovat s tím. Putovní výstavu je možné objednat i k vám, kontaktujte nás prosím na: info@antikomplex.cz Více informací

  • Kniha

    Zůstali tu s námi - příběhy českých Němců

    Bei uns verbliebene

    Tři generace zůstavších i navrátivších se Němců vyprávějí o tom, jaké to bylo a je být českým Němcem. Tři odborné studie o historii, identitě a jazyku německé menšiny uvádějí čtrnáct rozhovorů a napomáhají jejich porozumění v souvislostech. Více informací

  • Kniha

    Nejsou jako my

    Nejsou jako my

    Němci, Romové a volynští Češi - jaký byl jejich osud v pohraničí v 50. letech? Vztah moci k menšinám je velmi dobré zrcadlo povahy komunistického státu. Matěj Spurný přináší ve své knize mnoho nových postřehů a podnětů. Více informací

  • Kniha

    Sudetské příběhy

    Sudetské příběhy

    Sudety a jejich lidé - současní i minulí. Příběh Sudet se obvykle vypráví pouze s ohledem na několik málo let po válce. Na to, jaké byly osudy vyhnaných Němců v Německu a nových osídlenců v pohraničí se zapomíná. Naše nová kniha se to pokouší změnit. Více informací