Zánik zemědělské krajiny v Sudetech

Miloslav Lapka v knize Proměny sudetské krajiny

Kdyby byla krajina něco neživého, odsunem Němců ze Sudet zaniká a rozpadá se. Nemá své udržovatele, své správce. Protože se však jedná o živý systém schopný autoregulace, sudetská krajina se navrací zpět do stadia nezemědělské krajiny. Udržování bezlesí a stepi tam, kde se daří lesním porostům, skončilo. Přísun energie v podobě lidské práce udržující po generace zemědělskou krajinu byl přerušen. Naprosto bezradné komunistické pokusy o znovuosídlení končí krachem, posledním voláním jsou slovenští a rumunští Romové, v jejichž historii a povaze není udržovat zemědělskou krajinu a vytvářet hodnoty rurální kultury, což každému mimo revolučně zasloužilé aparátčíky neomylně se mýlící Strany bylo jasné. Nastává sukcese a krajina se vrací ke svému předchozímu stavu. Ještě jsou vidět stromořadí, která někam vedla, základy stavení a zbytky polí. Volné místo pro pionýrské dřeviny a pro demonstraci síly živého ekosystému.

Opuštěná krajina

Původně neutrální pojem Sudéta na Ptolemaiově mapě světa z 2. století našeho letopočtu, odvozený pravděpodobně z keltského Lesa kanců, se dostává mimo své geografické a botanické hranice právě v důsledku existence kulturní paměti Čechů a Němců. Dnes má pro obě strany (pomineme-li úplně nejnovější významovou vrstvu slova Sudety, z níž vychází tato kniha) význam především jako neuzavřená minulost po druhé světové válce, nikoli jako vymezení horské soustavy. Pokusíme se podívat, k čemu vlastně došlo z hlediska krajiny. Neuzavřenou historii ponechme historikům, pro nás přírodovědce tu zůstala osiřelá zemědělská krajina se stopami úporné snahy vymazat její kulturní paměť ze strany lidí jiné generace a jiného ražení. Krajina nesoucí dnes stopy přírodního návratu k nezemědělské krajině tam, kde tomu byly podmínky příznivě nakloněny.

Z hlediska krajiny skončilo přechodné stadium, na Šumavě pracně udržované pomocí královských privilegií od doby vnitřní kolonizace českých zemí ve 13. stol. Ovšem z hlediska kulturní paměti jak krajiny, tak národa se stalo něco nečekaného. Přes snahy vymazat tuto nepovedenou historii z hlav a myšlení přežívá sudetská krajina jako jiná melodie, možná plačící flétny, neladící do břeskných pochodů budovatelů socialismu. A je jedno, zda má tento socialismus krvavou stalinistickou tvář nebo se přetvařuje s lidskou tváří nebo má tvář deprimující a šedivou v období (ne)normalizace pod beznadějným názvem „reálný socialismus“. Také v reálné sudetské krajině se pro dokonalé vymazání udělalo mnoho. Je vysídlená, nepřístupná. Má pobořená stavení, dráty, kontroly, vojenské prostory, jsou zde také udavači, lidi za trest a následuje zánik posledních osad nebezpečně blízko u západních hranic, kam spadla železná opona.

V evropském kontextu, jak bylo několikrát zmíněno v úvodních textech, sudetská krajina předběhla dobu. Skutečně, z hlediska opouštění zemědělské půdy, vylidňování prostoru, zániku infrastruktury – především dopravní – nezvládnutelnou sukcesí na polích a loukách, kde se nehospodaří – tím vším se Sudety přiblížily již kolem r. 1950 Evropě, Kanadě, Spojeným státům americkým, ale také českému vnitrozemí po roce 2000.

Trajektorie půda–les a síly v krajině

V sudetské krajině na území České republiky došlo na mnoha místech k trajektorii půda–les, tedy k proměně úrodné půdy v lesnaté prostory. To bylo samozřejmě doprovázeno náhlou socio-demografickou změnou, známou jako vysídlení sudetských Němců. V podmínkách Kanady je s touto trajektorií spojeno mizení rolníků na plný úvazek nebo alespoň na jeho část, ne ovšem náhlou a násilnou cestou, jako k tomu došlo v našich podmínkách. Zemědělci jsou nahrazováni urbánní populací, která mění život ve městě za život na venkově. Té se však nedaří vrátit trajektorii krajiny zpět z lesa na zemědělskou půdu. Pouze třetina těchto majitelů půdy je schopna sama nějak hospodařit, zbytek pronajímá půdu lokálním migrantům. Rurální renesance se nekoná, rozvoj opouštěné zemědělské krajiny v pokročilém stadiu není spojen s urbánní migrací.1 Nevidíme před sebou minulý i nejbližší budoucí osud mnoha částí sudetské krajiny?

Jaké síly se účastní oné hry živé krajiny? Můžeme rozlišit pět hlavních typů těchto sil: socioekonomické, politické, technologické, přírodní a kulturní.2 Existují zřejmě takzvané „atraktory“ krajinných změn, tedy místa, která přitahují zmíněné hybné síly („driving forces“ v anglickém originále) a vyvolávají celé řetězce změn. Klasickým příkladem takovýchto atraktorů je dálniční sjezd, indukující služby, urbanismus a nové silnice. Krajinné změny by se také daly popsat ve smyslu rychlosti a existuje šest základních průběhů změn v čase.3 Jak je to se sudetskou krajinou? Jaké zde byly atraktory?

Při odpovědi se pohybujeme proti proudu času. Pravděpodobným atraktorem indukujícím změny bylo osídlení, tedy socioekonomické síly. Obráceně, jakmile zmizely, přitahovaly další změny, jak politické, tak přírodní. Síly, které původně stály proti sobě (politika se snažila zpočátku potenciál zemědělské krajiny Sudet nějak využít a zachovat),

se nakonec po naprostém krachu politiky spojily v naplňování proměny doprovázející trajektorii půda–les. Je velmi těžké říci, zda zvítězila příroda, nebo jí politika dala prostor, ale v našem případě se zdá, že politika rezignovala před silami přírody, před vlastní slabostí a strachem z propustnosti železné opony. Vektory našly shodou okolností stejný směr a osud sudetské krajiny nadále určovala příroda. Co se týká rychlosti změn, zpočátku křivka exponenciálně stoupá, až se postupně zplošťuje do stabilnějších stadií sukcese na mnoha místech bývalé zemědělské krajiny Sudet na našem území.

Sudety ve svém geografickém vymezení jako ekosystém nepřestaly být samozřejmě součástí globálnějších procesů; v důsledku průmyslových emisí je však v některých částech výrazně poznamenaly kyselé deště.4

Jsou zde nějaké zákonitosti v přeměně zemědělské půdy v nezemědělskou krajinu? A budou platit také v našich podmínkách bývalých sudetských území? Okolo jezer Finger Lakes ve státě New York docházelo postupně od roku 1800 k opouštění zemědělství, aby za 100 let došlo k pokročilé trajektorii krajiny ve směru půda–les. Výsledky ukazují, že strmé svahy a méně přístupná půda byly opouštěny jako první. Samozřejmě zde hrála roli vzdálenost od komunikací, ale jako rozhodující se ukázala svažitost terénu.5

Stalo se něco neobvyklého?

Uvádíme příklady obecné a pokud možno mimo Evropu, abychom si mohli položit otázku, kterou snad dnešní moderní společnost snese: stalo se v našich Sudetech něco jiného než v ostatních zemích, kde byla opuštěna či přinejmenším opouštěna zemědělská krajina? Existují nejméně dvě odpovědi a pokaždé je to odpověď sudetské krajiny. Jednou je to sudetská krajina v podobě ekosystémů fungujících vlastním způsobem, jakoby bez člověka; podruhé je to kulturní a sociální paměť nejen sudetské krajiny, ale i sudetské krajiny v nás, onoho „inscape“ jako druhé strany vnější reálné „landscape“.6

Tím se ovšem celá otázka velice komplikuje. A není to zlomyslné hledání problémů. Je to odraz složité reality, ve které se dědictví sudetské krajiny v současné době nachází. Z hlediska krajiny an sich, v podobě ekosystémů, došlo k prudkému nastartování trajektorie půda–les, k opouštění zemědělské půdy postupně podle dostupnosti a svažitosti, k indukci sil vyvolávajících změny. V našem případě zmizely socioekonomické síly a jako hybné síly nastoupily síly přírodní a politické, jak jsme je popsali výše. Stepní stadium se neudrželo tam, kde bylo drženo uměle pomocí dodatkové energie mnoha generací rolnické práce. Zvýšil se index soudržnosti krajinných plošek, mozaika krajiny se stala více hrubozrnnou.

Z tohoto pohledu a suchého výčtu je více méně jasné, že žádné výjimečné procesy nenastaly, dokonce ani poškození v podobě tanků a minových polí ve vojenských prostorech nebyla fatální a mechanismy živého systému krajiny se s nimi dokázaly docela dobře vyrovnat. Troubení soudného dne se nekonalo, člověk do krajiny přišel a zase odešel, tak jako se stalo v historii mnohokrát a jako se mnohokrát pravděpodobně ještě stane.

Ovšem z hlediska kulturní a sociální paměti v krajině došlo k něčemu, co bychom mohli nazvat násilím na paměti a jejím přetrváním. Snaha o úplnou likvidaci kulturních struktur připomínajících minulé obyvatelstvo smetla mnohde sídlení strukturu vůbec a přežily obvykle jen solitérní krajinné prvky, většinou vysazené stromy, aleje, kamenné snosy na polích a podobně. Přesto se nepodařilo sudetskou krajinu v tomto kulturním, sociálním ani historickém smyslu zcela vymazat. Stále oslovuje a přitahuje svou pročištěnou krásou přírody i odpuzuje svou nedostupností a tvrdými podmínkami k životu i svou opuštěností. V tom se projevila její výjimečnost: ne každé místo přežívá v paměti svou vlastní existenci. Jakkoli se jedná o přežívání problematické, od ztráty kořenů v této krajině přes faktickou ztrátu jejího hospodáře až po ztrátu vlastní identity, přesto nemůžeme říci, že sudetská krajina je pro nás mrtvé území bez paměti.

Tím se dostáváme ke kulturním silám v krajině. Samozřejmě, že se vtiskují do změn krajiny po celá staletí. Mnoho těchto struktur bylo zničeno a vymazáno, jak jsme ukázali výše. Institucionální podoba kulturních sil sudetské krajiny zmizela s vysídlením úplně. A přesto kulturní síly sudetské krajiny přežívají, a to v oslabené podobě kulturní paměti krajiny. Jak té an sich – jako zbytky osídlení a krajinných struktur, tak té vnitřní – jako příběh zrady a odsunu, ale také násilí na obou stranách a dnes hlavně jako ztráta hospodáře. Tyto síly jsou stále schopny pro mnoho jedinců evokovat neuzavřený příběh a bývalou zemědělskou krajinu. 

Závěr

Na příkladu Sudet se ukazuje, nakolik jsou kulturní síly do krajiny Evropy včleněné. To je to, co nám nedovoluje se dívat na kusy země jako na hrubou hmotu povrchu pokrytého biomasou. Při pohledu na krajinu vidíme uspořádání, řád, scenérii a vidíme dokonce příběh, to všechno je evropská krajina. Můžeme doufat, že kulturní síly jsou určitou nadějí. Zemědělská krajina zanikla na mnoha místech sudetské krajiny. Přes všechnu snahu však nezanikla její kulturní paměť. To by totiž bylo dalším krokem k jejímu definitivnímu vymazání z mapy Evropy. Nejsme tak velkou zemí, abychom si mohli dovolit odepsat krajinu jen proto, že je zatížena nezvládnutým a neuzavřeným historickým a lidským traumatem. Krajina tím není vinna. Kontinuita a diskontinuita je v ní namíchána jemně ji a složitěji, než si umíme ve svých plánech rozvoje a tzv. „tvorby“ krajiny vůbec představit. Zatím se přeměnila v nezemědělskou krajinu a vyvíjí se ke své další trajektorii. Bude opět bez lidí? I když se to snad zdá v dnešní době nemožné, ani tato trajektorie není na mnoha místech sudetské krajiny zcela vyloučena. Hybné síly přírody zde mohou opět sehrát překvapující roli. Tentokrát pravděpodobně v podobě ochrany území navráceného přírodě, jak o tom v této knize bude ještě řeč.

 

Tento text vznikl jako součást projektu MŠMT 1P05ME750 spadajícího pod výzkumný záměr AV0Z60870520 a jako výsledek společného pracoviště ÚSBE AV ČR – NZM.

1 Paquette, S. – Domon, G.: „Trends in rural landscape development and sociodemographic recomposition in southern Quebec (Canada).“ Landscape and Urban Planning, 55, č. 4, 2001, s. 215–238.

2 Brandt, J. – Primdahl, J. – Reenberg, A.: „Rural land-use and dynamic forces – analysis of driving forces in space and time.“ In: Krönert, R. – Baudry, J. – Bowler I. R. – Reenberg, A. (eds.), Land-use changes and their environmental impact in rural areas in Europe. Paris, UNESCO 1999. S. 81–102.

3 Bürgi, M. – Hersperger, A. M. – Schneeberger, N.: „Driving forces of landscape change – current and new directions.“ Landscape Ecology, 19, č. 8, 2004, s. 857–868.

4 Fabiszewski, J. – Brej, T.: „Contemporary habitat and floristic changes in the Sudeten Mts.“ Acta Societatis Botanicorum Poloniae, 69, č. 3, 2000, s. 215–222.

5 Flinn, K. M. – Vellend, M. – Marks, P. L.: „Environmental causes and consequences of forest clearance and agricultural abandonment in central New York, USA.“ Journal of Biogeography, 32, č. 3, 2005, s. 439–452.

6 Dansereau, P. M.: Inscape and landscape: The human perception of environment. New York and London, Columbia UP

Naše práce

  • Koncert

    Smíření 2016

    Smíření 2016

    V rámci Smíření 2016 jsme se Sdružením Ackermann-Gemeinde připravili sérii aktivit, jež vyvrcholí v listopadu 2016 koncertem Smíření pro české a německé pamětníky, který doprovodí umělecká instalace a česko-německá výstava s názvem „Pod jednou střechou“. Více informací

  • Nová kniha

    Odchody a návraty

    Odchody a návraty

    Vzpomínková kultura a životní příběhy sudetských Němců v českých zemích a Bavorsku ve 20. století. Život Němců v Sudetech, jejich vyhnání po roce 1945, následný příchod do Bavorska a dlouhý proces integrace. Jaké vzpomínky v sobě nosí odsunutí Němci? Jak se mění v rámci generací? Jak na německou minulost naopak hledí Češi žijící v Sudetech? To vše a mnohem více zrcadlí kniha Odchody a návraty. Kniha je překladem německého originálu Erinnerungskultur und Lebensläufe. Více informací

  • Kniha

    Zmizelé Sudety

    Zmizelé Sudety

    Sudety dříve a nyní na fotografiích. Náš bestseller dává obrazovou odpověď na otázky, které napadají každého, kdo vyrazí do krajiny v pohraničí a má chuť přemýšlet nad vzkazem, kterým nám tato krajina dává. Více informací

  • Občanské vzdělávání

    Zapojme.se

    Zapojme.se

    Podporujeme dobrovolnictví na místní úrovni. Natočili jsme sérii reportáží pro ČT 24, dva dokumentární filmy pro ČT 2 jsou ještě ve výrobě. Vytvořili jsme také velmi dobrý e-learning na nejrůznější témata spojená se zapojováním do komunitního života. Pořádáme workshopy. Více informací

  • Výstava

    Tragická místa paměti

    Tragická místa paměti

    Od roku 2010 je na cestách putovní výstava, kterou provádí studenti severočeských gymnázií po tragických místech některých míst svého kraje v období 1938 - 1945. Na řadě konkrétních příběhů z Ústí nad Labem, Chomutova, Postoloprt, Kadaně, Žatce a dalších míst lze podrobně nahlédnout do soužití dvou národů uprostřed Evropy. Putovní výstavu je možné objednat i k vám, kontaktujte nás prosím na: info@antikomplex.cz Více informací

  • Výstava

    Zmizelé Sudety

    Zmizelé Sudety

    Putovní výstava Zmizelé Sudety je na cestě od prosince 2002 a putuje dále, téměř každý měsíc je k vidění jinde. Ukazuje nejvýraznější proměny krajiny v pohraničí a zejména těžko nahraditelné kulturní ztráty v důsledku poválečného vysídlení Němců. Vrátit to samozřejmě nelze, ale je velmi užitečné vědět, co se tím u nás změnilo a pracovat s tím. Putovní výstavu je možné objednat i k vám, kontaktujte nás prosím na: info@antikomplex.cz Více informací

  • Kniha

    Zůstali tu s námi - příběhy českých Němců

    Bei uns verbliebene

    Tři generace zůstavších i navrátivších se Němců vyprávějí o tom, jaké to bylo a je být českým Němcem. Tři odborné studie o historii, identitě a jazyku německé menšiny uvádějí čtrnáct rozhovorů a napomáhají jejich porozumění v souvislostech. Více informací

  • Kniha

    Nejsou jako my

    Nejsou jako my

    Němci, Romové a volynští Češi - jaký byl jejich osud v pohraničí v 50. letech? Vztah moci k menšinám je velmi dobré zrcadlo povahy komunistického státu. Matěj Spurný přináší ve své knize mnoho nových postřehů a podnětů. Více informací

  • Kniha

    Sudetské příběhy

    Sudetské příběhy

    Sudety a jejich lidé - současní i minulí. Příběh Sudet se obvykle vypráví pouze s ohledem na několik málo let po válce. Na to, jaké byly osudy vyhnaných Němců v Německu a nových osídlenců v pohraničí se zapomíná. Naše nová kniha se to pokouší změnit. Více informací